Náš opavský Petr Bezruč


Jméno Petr Bezruč jistě slyšel každý, kdo prošel základním školstvím České republiky. I my v Opavě si jej vážíme a de-facto několikrát za rok mu vzdáváme svůj hold. Obzvláště letos byly oslavy bouřlivé, protože uběhlo 150 let od jeho narození. A kromě tohoto výročí má Petr Bezruč v české literatuře své trvalé místo. A kdo že to je ten Petr Bezruč? Kdysi napsal hromadu básní, které jsou dnes známé pod souhrnným názvem Slezské písně. Ovšem nikdo neví, jak to s nimi bylo doopravdy.

Vezmeme to pěkně popořádku. Naše město lze spojit hned s několika literárními velikány, namátkou třeba Vladimír Vančura nebo A. C. Nor. Jenomže ti se narodili ve vesnicích u Opavy, kdežto Petr Bezruč, coby Vladimír Vašek, je opravdu narozen v našem městě, proto je náš, opavský.

Když mu bylo šest let, tak se jeho rodiče i s ním přestěhovali do Brna, kde v podstatě prožil zbytek života. V Brně vystudoval české gymnázium a poté nastoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Tu po třech letech opustil a vrátil se zpět do Brna. Zde jen malá odbočka, v době Vladimírova dospívání umírá živitel rodiny Antonín Vašek, který byl u nás jeden z prvních kritiků autenticity rukopisů Zelehorský a Královedvorský.

Ve Vaškovem mládí byla nejdůležitější jeho pracovní etapa ve slezském Místku, kam dorazil ve svých 24 letech a k tomuto místu se váže základ jeho vrcholného díla, Slezských písní. Zde prožil několik svých milostných zklamání, poznal zdejší drsný kraj a hlavně svého mentora, místního vlastence kantora Ondřeje Petra. Díky němu viděl a pochopil život ve Slezsku také z druhé strany. Viděl chudobu, dřinu a národnostní třenice. Starší kamarád jej zasvěcoval velice pilně, prochodili spolu tamní kraj, oddávali se zábavě a podléhali lásce. Touha po prožitku z radostí života byla obrovská a oběma společná. Sdíleli své názory na život, společnost a literaturu. Možná natolik intenzívně, že společně i tvořili. A v tom je kámen úrazu.

Jako C&K poštovní úředník uměl Vašek velice dobře německy, denně tak mluvil i korespondoval, přesto poezii psal česky navíc s místními lašskými výrazy. Kritizoval tamní poměry, sociální problémy i jazykové, ale jako Brňan neměl k Těšínsku žádný vztah, proč tedy o tom psal? Do Místku přišel v roce 1891, psal ale i o událostech před tímto rokem, jak o nich mohl vědět? Zde je prostor pro fantazii, psali oba nebo jen jeden a druhý se k tomu nachomítl? Pravdu dnes neznáme, ale vliv Ondřeje Petra je nezpochybnitelný, protože on byl český vlastenec a velký patriot, místní učitel a znalec prostředí. Kdo jiný mohl Vaškovi poskytnout informace nebo inspiraci než tento člověk?

Pokud psali společně, kdo dnes dokáže s jistotou posoudit, co napsal první a co ten druhý? Ačkoliv Vašek nemohl mít k těšínským problémům vztah, přesto toto nelze považovat za důkaz, že o nich nemohl psát. Tito dva přátelé byli pořád spolu, můžeme se dnes pouze přít, zda Slezské písně byly dílem jen jedné nebo dvou tvůrčích osobností. A já se ptám, je tato informace pro nás tak důležitá? Potřebujeme opravdu všechno dokazovat a neustále škatulkovat? Jestli ta aura neurčitosti není spíše krásným doplněním poetiky, jestli pochybnosti jenom nezesilují tu silnou atmosféru celé té básnické sbírky.

Ta naše touha po černobílém vidění tohoto díla, kde je jasně poznatelný účel či rukopis autora je u této sbírky prostě zbytečná. Ta námi chtěná jednoznačnost v umění přece nemusí vůbec fungovat. Já osobně v tom vidím další rozměr celého díla. Snahy o revoluci v určení nového autorství pokládám za bulvarizaci a senzacechtivost.

Ona osoba Vladimíra Vaška je obestřena mnoha zvláštnostmi a samotné Slezské písně v sobě nesou dodnes své tajemství. Ale stejně bude Petr Bezruč dál náš opavský a písně budou stále slezské.

, ,