Agenty a multiagentové systémy


AGENT
Agent je entita zkonstruována za účelem kontinuálně a do jisté míry autonomně plnit své cíle v adekvátním prostředí na základě vnímání prostřednictvím senzorů a prováděním akcí prostřednictvím aktuátorů. Agent přitom ovlivňuje podmínky v prostředí tak, aby se přibližoval k plnění cílů.

Co to tedy znamená? Znamená to, že agent vnímá prostředí a vykonává v něm činnost – mění jej. Prostředky, kterými agent vnímá prostředí, se nazývají senzory (kamery, čidla, mikrofony).
Prostředky, kterými vykonává činnost, se nazývají aktuátory (kola, ramena, umělé ruce). Agenta si můžeme představit jako umělého člověka, nebo stroj (může to být HW, nebo SW), který je určen pro vykonávání určitých úkolů.

                      

Typy agentů
Reaktivní agent
Agent vykonává své akce, které jsou spouštěny na základě podnětu z prostředí nebo agentova vnitřního stavu, nebo kombinací. Agent neobsahuje žádné moduly pro tvorbu plánů ani moduly pro rozhodování, který cíl z potencionální množiny cílů bude sledovat.

Deliberativní agent
Tzv. uvažující agent. Uchovává symbolické reprezentace prostředí a vnitřních stavů, na jejichž základech vytvoří plány pro dosáhnutí svých cílů.

Sociální agent
Agent, který komunikuje s jinými agenty (ve vyšším komunikačním jazyku).

Hybridní agent
Hybridní agent kombinuje některé nebo všechny architektury agentů v jeden celek – reaktivní, deliberativní a sociální. InteRRaP je zástupcem hybridních agentů.

InteRRaP
Integrace reaktivního chování a racionálního plánování (Integration of Reactive Behaviour and Rational Planning). Jeho hlavním rysem je, že kombinuje vzory chování s racionálním plánováním. Vzory chování na jedné straně umožňují agentovi reagovat rychle na změny ve svém prostředí. Na druhé straně, je schopnost vytvořit plány nutné pro řešení sofistikovanějších úkolů.

InteRRaP – Architektura
InteRRaP je hybrid, architektura podporuje reaktivní modelování, lokální plánování a interakci agentů. Skládá se z:

  1. Řídící jednotky agenta – sada hierarchických řídících vrstev
  2. Hierarchická báze poznatků, která podporuje zastoupení různých abstrakce úroveň znalostí
  3. Rozhraní s prostředím

 

Reaktivita

Reaktivita je schopnost reagovat průběžně na změny v prostředí. Při vytváření adaptivních a autonomních systémů je na rozdíl od centrální symbolické reprezentace použita metoda „zdola nahoru“. Takový systém se sestaví tak, že nejprve je vytvořen jednoduchý model chování (agent, který umí nespadnout ze stolu – beruška). Pak se pomocí přidávání modulů chování ke stávajícím modulům dosáhne vyšší úrovně inteligence agenta. Celková úroveň racionality je pak dosažena interakcí agenta s prostředím a vzájemnou interakcí jeho modulů chování.

Reaktivní agent
Agent vykonává své akce, které jsou spouštěny na základě podnětu z prostředí nebo agentova vnitřního stavu. Nebo kombinací. Agent neobsahuje žádné moduly pro tvorbu plánů ani moduly pro rozhodování, který cíl z potencionální množiny cílů bude sledovat.

Reaktivní komunikace
Reaktivní komunikace je jedna z nejjednodušších forem komunikace a koordinace agentů. Bývá srovnávána s chováním společenského hmyzu (feromonové značky). Tato forma koordinace agentů je založena na zanechávání značek v prostředí a jejich interpretaci. Možnost využití koordinace je v softwarovém inženýrství. Prostředí můžeme chápat jako samostatnou datovou strukturu obsahující proměnné systému s rozhraním pro komunikaci s agenty. A funkční část budou zajišťovat agenty, které mají přístup k prostředí a reagují na změny v něm změnou proměnných. Měla by zůstat nezávislost mezi prostředím a agenty a mezi agenty navzájem. Běh takového systému nebude ovlivněn výpadkem komponenty. Zvýšením duplicitních dat dosáhneme vyšší odolnosti systému.