San Francisco – tam je možné úplně všechno


Představte si pravé americké město, kde žijí američtí občané respektující americké zákony, jezdí ve velkým širokých autech po nekonečných silnicích, mají na hlavě klobouky, bílou pleť a volí republikánského kandidáta na prezidenta. Tak to přesně v San Franciscu nenajdete. To město je úžasné, ale jen pro toho, kdo miluje pestrost v lidech, kdo chce objevovat nové kultury nebo jen jiné způsoby života. V prvé řadě je to směs všeho co dělá člověka člověkem a vše je nahuštěné do malého prostoru, kde je pořád vlhko, zima a déšť. Přesto tamější obyvatelé své město milují a neodstěhovali by se ani za nic.
Zajímavé je už jen svou rozlohou, zabírá pouhých sto dvacet kilometrů čtverečních a má osm set třicet tisíc obyvatel, což je necelých sedm tisíc obyvatel na kilometr čtvereční. Jen pro srovnání v Praze je hustota dva a půl tisíce. Další zajímavostí je pravidelnost ulic, v podstatě celé město je má vystavěné přesně v pravoúhlé pravidelnosti, shora síť ulic vypadá opravdu jako síť. Protože město vznikalo po etapách, není tato pravidelnost dodržena na sto procent, ale týká se vždy určité části města a navazující část je kvůli geografickým podmínkám celá pootočena o nějaký úhel. Mapa městské hromadné dopravy vypadá opravdu zajímavě a lze z ní docela pěkně vyčíst, které části města se stavěly společně. A do toho jejich slavné kopečky, veškerá pravidelnost ulic je dodržena navzdory kopcovitému terénu. Proto občas vznikly kuriozity jako slavná neklikatější ulice Lombard Street nebo strmé ulice tak, že auta musí parkovat příčně ke směru jízdy. Malé ťukance a škrábance na karosérii nikdo neřeší, patří totiž ke každodennímu provozu.
Protože hustota obyvatel je opravdu vysoká, je tomu úměrně velký provoz. Proto ulice v San Franciscu nejsou nějak obzvlášť široké a tamní obyvatelé si kupují úplně stejné auta jako my. Téměř všichni jezdí v normálních osobních autech typu sedan a v největší míře jsem zaznamenal vozy japonské výroby. Parkuje se úplně všude, vesměs podél hlavních cest a najít volné místo je stejný problém jako jej najít v Praze. V centru města proto není neobvyklé jezdit místní hromadnou dopravou, přestože v okrajových čtvrtích to není zrovna bezpečné.


Směsice tamních obyvatel je obrovská, vedle sebe tu žijí všechny rasy světa, všechny kultury a všechny jazyky. To vše s sebou nese samozřejmě i plno extrémů, velice bigotní Američané tak žijí v sousedství Castro District, čtvrti charakteristické svými homosexuálními obyvateli. Velký počet feťáků, dealerů a bezdomovců se potkává na ulici s nejbohatšími a momentálně nejschopnějšími lidmi podnikající v oblasti informačních technologií. Známé dodržování zákonů a zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti se v podstatě přehlíží a není vůbec zvláštní vidět návštěvníky hospod, jak popíjejí a pokuřují venku na ulici. A jako bonus přidám, že i mírné množství alkoholu v krvi u řidičů je policií tolerováno, prostě možné je opravdu vše. Ale pohromadě to funguje, lidé jsou vůči sobě hodně ohleduplní, každé auto dává chodcům na přechodu přednost a pokecat si například s usměvavou prodavačkou v pekárně vede k příjemnému zážitku a lepší náladě. Svou roli hraje určitě fakt, že přítomnost cizince, který nemluví dobře anglicky, je pro ně běžná věc.
Svůj pobyt v San Franciscu jsem si zpestřil návštěvou místní veřejné knihovny, přesněji řečeno pobočky na Potrero Hill. V San Franciscu má knihovnictví celkem slušnou historii, lze vidět, že potomci osadníků z dob zlaté horečky mysleli mimo zlata také na budoucnost města. V době před zlatou horečkou byla na místě San Francisca malá osada, která čítala zhruba dvě stě obyvatel, o padesát let později už zde žilo tři sta tisíc lidí. Svou městskou knihovnu otevřeli v roce 1879 a během dalších deseti let otevřeli tři pobočky, ta na Potrero Hill je jedna z nich. Sídlí na kopečku v renovované budově a je z ní krásný výhled na san franciské mrakodrapy a slavný Bay Bridge.


V současné má knihovna krom své centrály dalších dvacet sedm poboček, na hlavní budově je fond se zhruba dvěma miliony knih a na pobočkách je další milion a půl. Ročně se celkově protočí pět a půl milionu jednotek včetně těch elektronických. Registrovaných čtenářů je okolo čtyři sta čtyřiceti tisíc. Pokud se mám zaměřit pouze na pobočku Potrero, tak tam proběhne ročně jen necelých sedmdesát tisíc výpůjček. Knihovna stejně jako u nás je organizátor mnoha kulturních a společenských akcí zaměřených na celé spektrum čtenářů. Odlišnost je hlavně v tom, že akce jsou velice národnostně pestré a informace jsou kromě angličtiny sdělovány také v čínštině a španělštině. Další podobnost s námi je zaměření na dětské a mladé čtenáře, knihovna vynakládá velké úsilí na přiblížení sebe sama k těmto čtenářům, pořádá jim spoustu akcí a webové stránky jsou pro ně speciálně upravené. Elektronizace je vůbec samozřejmostí a nutností, přece jen San Francisco leží na okraji Silicon Valley a kde jinde existuje tolik odborníků na tuto oblast. Knihovna má proto spoustu elektronických služeb, jako vyřízení průkazky, reklamace, výpůjčky, dotazování, přístup k internetu, zapůjčování elektronických dokumentů a velmi přehledný webový katalog. Abych se zastal i našich pozic, jejich katalog velmi připomíná český katalog Carmen. Ačkoliv jsem se tedy nestal řádným uživatelem této knihovny, přesto mám z její návštěvy dobrý pocit. A jeden vjem z této návštěvy zůstal, ten se v San Franciscu dost opakoval, personál byl velice milý, ochotný a příjemný.
Závěrem chci jen dodat, že nemusíte kvůli knihovně letět hned do Spojených států, ale jestli chcete zažít koncentrovanou Evropu ve všech barvách, což je mix všech ras, kultur, chudoby, náboženství, sociálního postavení nebo sexuální orientace a to vše na ryzím americkém západním pobřeží, pak San Francisco musíte navštívit.