Erasmurcia – týden sedmnáctý


Tento týden nebyl nijak extrémně nabitý, zato těch pár událostí fakt stálo za to.

V podstatě jsme nedělali nic moc, jen se učili na nadcházející – pondělní – zkoušku. V úterý nás ale čekala ještě jedna výzva – zkouška z angličtiny. Tím, že jsme byli s Dominikem každý v jiné skupině, můžu popsat pouze svou zkušenost, i když test byl totožný.

My jsme se teda neučili opravdu vůbec. Ještě pár hodin před zkouškou jsme si říkali, že by bylo možná fajn si to aspoň jednou přečíst, ale nakonec jsme šli radši na kafe. Když jsem pak vešla do třídy, čekal mě celkem šok. Museli jsme sedět každý na opačné straně lavice pro čtyři lidi, u sebe jsme mohli mít pouze vodu, propisku a workbook, který jsme odevzdávali. Ještě před začátkem hodiny jsme dostali přednášku na téma “nepodvádějte”. S tím, že učitel mluvil i o tom, že pokud uvidí někoho, jak třeba jen sklání hlavu a vlasy mu budou dopadat na papír, tak, že nebude vidět, končí. No a největší zážitek přišel, když jsme museli všechny batohy, tašky, bundy apod. odevzdat. Normálně přinést dopředu před tabuli a poskládat na hromadu. No připadala jsem si opravdu jak někde ve vězení. Nejhorší bylo, že během zkoušky se to příliš nezlepšilo. Nejprve jsme dostali papíry s tím, že máme psát… Po asi pěti minutách se ale učitelé (byli tam dva – náš klasický vyučující a jeho asistent – náš vyučující na cvičení) zvedli a jali se vybírat workbooky, které jsme museli vyplnit během semestru a dodatečná cvičení, tzv photocopies. To mě totálně vyhodilo ze soustředění. Zrovna jsem byla u readingu a opravdu se mi to moc nehodilo. Poté, co to vybrali a dalších asi deseti minutách zničehonic učitel zahlásil, že teď budeme dělat listening. Rozdali nám další papíry – s otázkami pro poslech. Poslech byl tragický. Nevím, z čeho to pouštěli, ale nahrávka přeskakovala a vypadávala zásadně v důležitých momentech. Já osobně jsem s tím měla značné problémy, a to jsem jednoznačně pokročilá ve třídě začátečníků. Pak nám papíry vybrali a zase jsme pokračovali v rozepsaném testu. WTF? Fakt atmosféra a prostředí na odstřel. Honem jsem dokončila test, „zbastlila“ krátkou slohovku na jedno ze tří témat a raději utekla domů. Na chodbě jsem potkala učitele, který nás zrovna nehlídal, ale odnášel nějaké věci. Ptal se, jestli to bylo snadné. Řekla jsem mu, že teda rozhodně ne. Však to známe všichni – takové ty chytákové otázky, v reading části odpovědi, které přímo nevyplývají z textu, případně dvě správné odpovědi a člověk musí vybrat tu “správnější”. No krása.

Poté jsem psala dvěma spolužákům, kteří tvrdili, že to bylo lehčí, než mysleli, jelikož byla většina testu jen vybírání z nabízených možností. No, proti gustu…

No a pak jsme se zase ponořili do učení na zkoušku. Moc nám to do hlav teda nešlo, uvidíme, jaký bude výsledek.

Mimochodem, když je řeč o výsledcích, stále neznáme ten z minulé – bezpečnostní zkoušky. Prý až v pondělí, nebo v úterý.

Další takový “highlight” přišel až v neděli, kdy jsme se nakonec rozhodli (i přes blížící se zkoušku) zúčastnit výletu na pláž do Bolnuevo. A bylo to fantastické. Ze začátku jsem sice byla docela zklamaná, neboť jsem se těšila, že uvidím zase něco nového – no a ukázalo se, že přesně na téhle pláži jsme s přítelem strávili jeden z volných dní. Musím ale uznat, že to bylo i tak skvělé, díky atmosféře. Zaprvé, cesta autobusem je tady vždycky dobrodružství samo o sobě. Hudba na plné pecky a nejlíp když zpívá španělské hity celý autobus. Jo, tak to skoro pokaždé vypadá. A je to opravdu zábava. Navíc, i když nás s Dominikem rozdělili (byly dva autobusy a rozdělili nás podle jmen), měla jsem štěstí, že vedle mě seděla kamarádka z Finska (taky začíná na K :D) a za námi dokonce asi čtyři Slovenky. Takže o zábavu postaráno. Zkoušela jsem se teda co nejvíce učit, ale výhledy z autobusu a hlasitá hudba mi moc nepomáhaly. Na pláži se to pak samozřejmě nedalo skoro vůbec. Chodili jsme plavat (ach božeeeee, tohle mi bude neskutečně chybět), chvilku jsme hráli hru, pak jsme se na chvilku přesunuli na místní podivné kamenné útvary, abychom provedli nutný počet selfíček, no a samozřejmě tinto de verano teklo proudem (organizátoři přitáhli několik barelů). Bylo to opravdu super a večer jsem lehla do postele sice naprosto nenaučená, zato skvěle odpočatá.

Postřehy:

  • Asi hodinu nám v neděli v Murcii lehce pršelo – už jsem nevěřila, že to jde
  • Proti zkoušce z angličtiny se opravdu těším na naše zkoušky.
  • Za deset dnů letím domů :/ a pořád mi chybí suvenýry
  • Pokud v pondělí uděláme obě zkoušky, máme už do konce pobytu volno
  • Moře je jako kafe, čisťounké, bez ježků, jen ty kamínky strašně bolí
  • Oba jsme se na pláži spálili – já jen nos, Dominik je červený jako rak