Erasmurcia – týden osmnáctý


Poslední týden. Nabitý událostmi a zážitky. Jako by mi Španělsko chtělo ukázat svou hezkou tvář až když odjíždím. Jo, mám pocit, že jsme tu snad věky a zároveň to neskutečně uteklo.

Vzpomínáte, jak jsem vyprávěla v minulém článku o neděli na pláži? Tak pondělí poté bylo dost kruté. Dominik se spálil takovým způsobem, že přirovnání “rudý jako rak” bylo ještě málo. Takže namazat aloe a do školy jsme museli stejně. Čekaly nás poslední dvě písemky tady. Obě dopadly dobře a nám tím v podstatě skončila studijní část Erasmu, neboť jsme dosáhli minimálního počtu kreditů.

Jedna z písemek (roboti, chytrá auta, bezpečnost, určování polohy) byla docela těžká, ta druhá, naprostý opak. Na začátku nám rozdali takové ty zápisové archy, co se pak vyhodnocují automaticky. Uprostřed písemky jsem zjistila, že číslo občanky nepasuje do připravených políček na doklad. Ptala jsem se proto učitele, co mám dělat, přičemž mi řekl, že potřebuji NIU (registrační číslo pro pobyt tady) a ne číslo občanky. To z hlavy samozřejmě nevím. Zachránilo mě až vyhledání vyfoceného potvrzení o příjezdu v galerii mobilu. Jo, normálně mě učitel nechal hledat uprostřed písemky věci v mobilu. Test už jsem měla napsaný a tak jsem chtěla odevzdat, ale řekl mi, ať si ho ještě nechám. A opisovalo se skutečně ve velkém. Takže naprostý opak testu z angličtiny, který jsme psali předtím. Navíc jsme se nakonec dozvěděli, že ani nejsme v informačním systému přiřazeni ke správné skupině a tedy známky se dozvíme od někoho jiného, než ke komu jsme celou dobu chodili.

Já mám mimochodem naprosto stejný problém jako u té první zkoušky z angličtiny. Zatímco Dominik už výsledky dávno ví, já pořád nic.

Ve středu mi pak přijel kamarád. Ještě než přijel, rozhodla jsem se nabarvit si hlavu. O problému sehnat “svou” barvu na vlasy už jsem psala. No, takže jsem rozbalila tu oranžovou a… po smíchání všech částí byla fialová. Představte si fialky na jaře. Takhle fialová. Lekla jsem se dost, ale nakonec to dobře dopadlo a pomalu nikdo nepoznal rozdíl mezi mojí klasickou barvou a touhle.

Během týdne jsem se pak věnovala trochu balení, nakupování dárečků apod. V pátek jsme se pak s kamarádem vydali do Alicante na pláž a trošku prozkoumat město. A ač bylo neskutečně teplo a moře se nám moc nelíbilo (špinavé), výlet jsme si užili. Ochutnali jsme něco z místních specialit a dokonce jsme trefili akci na zmrzlinu zdarma.

V sobotu jsem pak uspořádala piknik pro své Erasmus kamarády – napekla jsem dvě věže palačinek, rozložila deky a pozvala skoro všechny. Nakonec palačinky chutnaly všem a bylo to moc příjemné odpoledne v parku. Jen to loučení nebylo moc příjemné.

V pondělí jsme se pak vydali na velmi netradiční oběd – mražený jogurt a tapas, které se jmenují marinera (v podstatě bramborový salát s rybou). Na to druhé jsme šli do nejšpinavějšího baru, jaký jsem kdy v životě viděla. Ale salát dobrý. Výlet jsme zakončili v obchodě s názvem Ale-Hop, kde se prodávají všelijaké hlouposti, suvenýry, bločky a podobně. Dominik si koupil skvělou věc – červené tlačítko s nápisem NO, které po zmáčknutí říká NO, asi deseti způsoby. Takže pokaždé, když po něm chci nějakou práci, už se ani neobtěžuje odpovídat a jen mačká čudlík.

V úterý mě pak čekala ještě jedna výzva – zkouška na dálku. Tímto musím moc moc poděkovat doktorce Aničce a magistru Kamilovi, že si na mě udělali čas.

Takže konec. Tohle píšu v úterý v noci. Zítra jedu.

Zabalené věci už mám několik dní, neustále ale kufry doplňuji a převažuji, aby měly perfektní váhu. Dominik mi pomůže se zavazadly k autobusu, abych to určitě stihla a pak bude mému Erasmu definitivní konec.

Ale pro vás to, drazí čtenáři, konec neznamená, protože ani zkušenost s Erasmem nekončí odletem. Budu vás samozřejmě informovat, jaké těžkosti mě potkaly cestou domů, jaký je návrat ze čtyřiceti stupňů do dvaceti a jestli přepočítávám cenu rohlíků na eura i týden po návratu.

Postřehy:

  • V Murcii probíhá další festival –  Kultura v ulicích – já měla štěstí na kousek baletu
  • Letos to bolí víc, než loni – a 15 kilo váží víc teď, než před pěti měsíci.
  • Přes léto se tu vyskytují všude švábi. Dominik už jednoho potkal i u nás v bytě. Důvod se těšit domů.
  • Taky se slušně rozmnožili komáři a celkem žerou.
  • Partyhard začalo nanovo a ještě větší vervou, odjíždím ve velmi špatnou dobu.
  • Ochutnali jsme divné ovoce, které se sbírá jen dva měsíce v roce a taky takové extra malé hrušky. A nic nás nezaujalo.
  • Chocorock white je u mraženého jogurtu krycí název pro Rafaello. Měla jsem si to dát už dávno, mňam!
  • Loučení je těžké i přesto, že jsem nikam nechodila a pořádně se s nikým nebavila. Spoustu lidí bylo moc zajímavých.
  • Bez aloe a SPF 50 do Španělska nelez.