Rozhovor se zakladatelem filmového klubu


Dne 11. května se bude v učebně H3 konat druhé promítání Filmáče – studentského filmového klubu Ústavu informatiky. O prvním promítání jsme na této stránce nepsali. Proběhlo dne 6. dubna v učebně na Hradecké ulici. Rozhodla jsem se vyzpovídat mého kolegu Bc. Ondřeje Mazurka, studenta navazujícího magisterského oboru Informatika a výpočetní technika, zakladatele a hlavního iniciátora tohoto klubu.

Rozhovor s Bc. Ondrou Mazurkem

A: Proč ses rozhodl založit tento klub?

Q: Těch důvodů je celá řada, ale dá se říct, že tady chyběla nějaká platforma pro neformální setkávání studentů a pedagogů Ústavu informatiky. Matematický ústav pořádá společné výlety, Středoevropská studia mají své SE(S)ance a oddělení informační vědy zase projektové výjezdy. U informatiků je to trochu složitější, můžeme říct, že dost často platí takový ten stereotyp ostýchavého, uzavřeného „ajťáka“. Přitom když se ale během přestávek pustíte do řeči, zpravidla se nestačíte divit, o jaké věci se zajímají, nad čím se zamýšlí, na čem ve volném čase pracují, co připravují a u jak odborných debat končíváte. Spouštěčem přitom může být obyčejné povídání o filmu.

Samozřejmě filmový klub na technickém oboru může působit na první pohled trochu neobvykle a zdánlivě by více „slušel“ nějakému uměleckému nebo humanitnímu oboru, já zde ale spojitost vidím. Informatika je stejně jako filmová tvorba interdisciplinární záležitostí a v současnosti se více či méně dotýká prakticky všech odvětví – díky tomu máme obrovský potenciál oslovit zájemce napříč obory a časem nebýt jen klubem jednoho ústavu. Tak trochu doufám, že z nově navázaných kontaktů pak budou plynout další, zajímavé nápady a nové projekty – ostatně i Filmáč je jedním (prvním) z řady dalších projektů, které momentálně připravujeme.

A: Nechal jsi se někde inspirovat?

Q: Myšlenka filmových projekcí není na naší univerzitě nic nového. Před pár lety je organizoval Ústav bohemistiky a knihovnictví ve spolupráci s univerzitní knihovnou. Tou největší inspirací byl ovšem filmový klub založený Jiřím Lexou na Fakultě veřejných politik. Když jsem se na něj obrátil s myšlenkou partnerského klubu na naší fakultě, nadšeně mou myšlenku podpořil, poskytl spoustu cenných rad a doporučení. Takže ano, inspirace byla velká, zároveň ale mám za to, že přicházíme s celou řadou unikátních nápadů a drobných vylepšení – snažíme se co nejvíce pracovat s našimi diváky a aktivně je zapojovat do fungování klubu, pokoušíme se stočit řeč ke zvolenému tématu již několik dní před samotnou projekcí – upozorňovat na zajímavosti, perličky související s tématem.

A: Jak vlastně promítání probíhá?

Q: Samotné setkání můžeme rozdělit do tří částí. V té úvodní by mělo zaznít pár slov od pozvaného hosta, odborníka na danou problematiku, poté následuje vlastní projekce filmu a závěrečným bodem je debata. Ta je vlastně nejdůležitějším, ústředním bodem celého setkání –  na film by se v podstatě mohl podívat každý i doma, tou přidanou hodnotou je právě možnost zeptat se na cokoli, co diváka zaujme, prodiskutovat libovolný aspekt s přítomným odborníkem i svými kolegy, dozvědět se více o související oblasti.

A: Jak probíhalo první promítání a jaké byly ohlasy?

Q: Řekl bych, že premiérové promítání a příspěvek pana profesora Kelemena slavily opravdový úspěch. Samozřejmě se dá spousta věcí zlepšovat a optimalizovat, například jsme trochu bojovali se zatemněním. U delších filmů by se hodila přestávka, ale to vše jsou věci, které projekce pomohla odhalit a vyřešit. Osobně jsem rád, že se v závěru rozproudila krátká diskuze, do které se zapojil i zahraniční host ústavu, doktor Gerard Tel z univerzity v Utrechtu.

Od studentů, kteří mezi nás zavítali, mám jen pozitivní reakce a příjemně nás potěšilo i postesknutí, že další projekce proběhne až za celý měsíc. Bohužel, zkrácení tohoto intervalu prozatím není možné, chceme-li zachovat kvalitu projekcí a nemají-li naše setkání studentům zevšednět. Filmovým nadšencům ale můžeme doporučit projekce našich kolegů z filmového klubu Středoevropských studií. 

A: Kdo může hlasovat o dalším filmu a kde?

Q: Možností je celá řada. Jak už jsem zmínil, naší snahou je, aby o volbě snímku rozhodovali sami naši diváci a ideálně přímí účastníci předchozích setkání, takže v sále je vždy připravena krabice a hlasovací lístky. Diváci mohou prostřednictvím lístku podpořit svého favorita, navrhnout film, který bychom měli zařadit do své nabídky – v té se momentálně nalézá 68 titulů a další stále ještě přibývají. Jedinou podmínkou zařazení do nabídky je, aby navrhovaný film nějakým způsobem souvisel s informatikou. Hlasovat se samozřejmě dá i elektronicky v rámci naší skupiny na Facebooku, tam je však už výběr zúžen na šest kandidátů. V neposlední řadě je tu možnost odchytit mě nebo někoho z organizátorů a sdělit nám svůj hlas osobně.

A: Na co se můžeme těšit 11. května?

Q:  Volba tentokrát padla na thriller Ex Machina (mimo jiné oceněný Oscarem za vizuální efekty a s nominací za původní scénář) a řeč se bude točit kolem umělé inteligence, umělého života a třeba i otázky, nakolik je to přízvisko „umělá“ odpovídající. Jako host vystoupí se svým příspěvkem pan doktor Miroslav Langer z Ústavu informatiky a věřím, že se nám podaří oslovit také kolegy z ostatních ústavů univerzity a rozproudit debatu –zajímavá je nejen historie úvah a konstrukcí umělých bytostí, ale i záležitost vědomí a emocí, kterými by měly disponovat, stejně tak jako související lingvistické a technické problémy.

Děkuji Ti za rozhovor.

, , , ,