Erasmurcia – týden třináctý


Přišel nám dopis ze školy. Že se náš pobyt blíží ke konci a máme na to myslet. Obsahoval celý seznam věcí, na které je třeba myslet. Odevzdat kartičku studenta, domluvit si vrácení depositu od majitele bytu, vyplnit asi dvoustý feedbackový dotazník…

Proč nám to posílají dva měsíce předem, to mi není moc jasné. Ještě nás toho čeká spousta a takový mail akorát zapadne. No, co už.

Od začátku týdne je naprosto překrásné počasí. Já jsem samozřejmě byla celou dobu nemocná, takže jsem si tu šmolkově modrou oblohu užívala leda z okna, zachumlaná pod trojí dekou s tunou kapesníčků.

V pondělí jsem ovšem potřebovala zajít nakoupit, abych přes týden neumřela hlady. No jo, jenže chyba lávky – i tady se slaví Den práce. Naštěstí malý obchod kousek od bytu nezklamal.

A pak už jsem nedělala nic. Teda… skoro. Jde o to, že v pondělí i v úterý nám odpadly hodiny a ve středu a čtvrtek jsem se necítila na to, sedět dvě hodiny s rýmou ve třídě. A stejně jsem se nenudila. Když jsem vítězoslavně odevzdala v pondělí večer poslední seminárku, která mi tu chyběla, přišla druhý den ráno odpověď na dvě A4, co všechno je špatně, že nijak nezdůvodňuji svoje volby a že jsem nepochopila zadání. Haha. Jenže my ho nepochopili nikdo (zadání je v dost slabé angličtině a klíčový aspekt, co máme vlastně dělat, tam chybí úplně). Hned jsem hlásila spolužákům, že to máme všichni špatně. Ty samozřejmě braly mrákoty. Dva dny do odevzdání, všichni v práci, oni navíc teda píšou diplomky… No, každopádně jsme to nakonec všichni odevzdali a v pondělí (ano, tentokrát tu svátek fakt není) budeme obhajovat. Tak držte palce.

Po tomhle šoku naštěstí už nic dalšího nepřišlo, já se v klidu léčila, trochu pracovala, dodělávala seminárky, které mi chybí (do ČR)… Dominik na tom byl podobně. V podstatě týden jsme nikde nebyli a jen makáme do školy.

Zhruba v sobotu už se mi udělalo o hodně líp a tak jsem se rozhodla, že se zajdu alespoň projít. Sluníčko nádherně hřálo, i když jsem šla asi v 7 večer a o nějaký ten půlodstín jsem přece jen opálenější. Po cestě jsem našla prázdnou igelitku a do ní posbírala co nejvíc odpadků, které jsem našla. Kolem řeky jsem došla až k místu konání festivalu WAM, což je obrovská akce. Hudbu bylo pak slyšet ještě dlouho do noci.

Škoda, že je venku tak nádherně, když se musíme učit na zkoušky. Teď by to bylo úplně na odpoledne strávené na pláži.

Postřehy:

  • Už i místní chodí jen v šatech a kraťasech
  • Párty tempo se i přes blížící se zkoušky drží, spíš přibyly další a další příležitosti
  • Začínám si uvědomovat, co všechno mi bude chybět, až odjedu