Erasmurcia – týden šestý


Náš šestý týden v Murcii se nesl ve znamení naprosto překrásného počasí. Teploty vystoupaly k příjemným 30 stupňům a držely se tak téměř celý týden.

V pondělí jsme se setkali s novým vyučujícím předmětu o bezpečnosti. Hodina byla vcelku příjemná, ale trochu nás vyděsilo, že kromě seminární práce, kterou už máme zadanou, dostaneme ještě jednu.

V úterý jsme měli poslední hodinu s vyučujícím pro aktuální blok v předmětu o mobilitě. Myslím, že jsme si všichni docela oddechli. Jeho angličtina totiž byla velmi špatná a ve zmíněné poslední hodině už jsem to nevydržela a požádala ho, aby raději mluvil španělsky. Viditelně pookřál a rozpovídal se. Nejsmutnější je, že ve španělštině jsem výkladu rozuměla víc. Protože mám s tímto vyučujícím zpracovat seminární práci do předmětu, o víkendu jsem si udělala velmi rychlý průzkum zdrojů na dané téma a po hodině za vyučujícím zašla, v jakém nástroji by si přál spolupracovat a kde mu můžu nasdílet zdroje na schválení. Když neznal Mendeley, až tolik mě to nepřekvapilo. Jala jsem se tedy vyjmenovávat snad všechny citační manažery, co znám. Nepomohlo. Zkusila jsem se tedy alespoň zeptat, zda zná Proquest a jestli je v pořádku odtud čerpat. Když nevěděl ani o Proquestu, začala jsem se vážně bát. Takže toto budu muset ještě nějak vyřešit. Prozatím jsem se rozhodla práci sdílet pomocí Google Disk.

Ve středu byla první deadline seminární práce. Šlo o seminární práci do angličtiny pro business. Ano, ta práce, kde spolupracujeme se třemi španělskými studenty, kteří stěží rozumí anglicky. Naštěstí se s úkolem spolužáci poprali na výbornou. Každý napsal svou část a já jsem pouze opravila chyby a napsala úvod a závěr. Sice to pořád znamenalo práci na více než dvě hodiny, ale na to už se prostě nehraje.

Ve čtvrtek jsme se vydali na hodinu, která se nekonala. Byla totiž stávka. Jenže na rozdíl od našich stávek, zde stávkovali studenti. Sešli jsme se tedy alespoň s vyučujícím, abychom zjistili co a jak. Dozvěděli jsme se, že budeme muset každý chodit do jiné skupiny s jiným vyučujícím, neboť mají studenty rozdělené podle abecedy. Příští týden si tedy poprvé zkusíme zajít i na teoretickou hodinu. Učitelé jsou na téhle hodině naprosto úžasní a nároky nejsou nějak šílené. Tedy, nám se zdá. Když jsem se ptala na seminární práci, učitel nám vysvětlil, že musíme přečíst čtyři povídky z knihy Edgara Allana Poa. Na takovou informaci jsem reagovala opravdu překvapeně  “Jenom čtyři?”. Kniha má totiž asi jen 120 stran. Učitel se začal smát a říkal, že jsem první, kdo je takhle překvapený, že většinou jsou studenti zděšení a přemlouvají ho, aby ubral.

Zhruba v polovině týdne nám taky došel plyn. Na plynovou bombu naštěstí pouze vaříme, takže to nebyla nějaká veliká tragédie, ale nepříjemnost rozhodně. Navíc nám novou donesli v době, kdy jsem byla doma sama, takže svojí chabou španělštinou se mi podařilo navigovat pána s bombou, kam ji má položit a nakonec nějak zaplatit.

Zašli jsme se s Dominikem taky konečně podívat do El Corte Inglés. Měli jsme jasný cíl – koupit sandály (na netu jsem si přečetla, že jsou ve slevě jedny, které mám vyhlídnuté už z Česka). No, obchod jsme si prošli, ale sandály nemáme. Prodavačka mi vysvětlila, že ne všechno, co je na internetu je pravda (haha) a sandály vůbec nemají v obchodě.

Postřehy:

  • plynová bomba je dost těžká
  • Proquest není tak známý, jak jsem si myslela
  • přidat se do předmětu se dá i měsíc od začátku bez větších problémů
  • na hodině o bezpečnosti na internetu se probírá i porno
  • pizza tu nestojí za moc (ale stojí moc)
  • v každé pizzerii mají nutellovou pizzu (musím do konce pobytu zkusit!)