Erasmurcia – týden sedmý


V pondělí bylo ideální počasí na knížku a horkou čokoládu. Od rána totiž pršelo, na místní poměry celkem silně. Ještě dopoledne jsem si z toho dělala legraci na twitteru, že to tu místní přehánějí. No, asi karma, měla jsem o několik hodin později dostat lekci. Ve chvíli, kdy jsme totiž s Dominikem vyšli ze dveří, abychom se vydali na hodinu, začalo VALIT. Přísahám, že provazy deště, normální průtrž mračen. Dokonce jsme potkali slečnu, která si vzala místo deštníku takový ten slunečník z kavárny. Takže než jsme došli na tramvaj, byli jsme oba mokří až na kůži. Dvě minuty před příjezdem tramvaje jsme se proto rozhodli obrátit se a vrátit se zpátky domů. Ono představa čtyřhodinové výuky v nevytopené škole byla prostě moc i na nás. Absence nás mrzela především proto, že jsme přišli o cvičení v laboratoři. Spolužáci ale říkali, že to byla stejně nuda, takže snad nám nic zásadního neušlo.

Vzhledem k tomu, že jsme odpoledne nemuseli do školy a nevrátili jsme se tedy unavení kolem 9 hodiny domů, rozhodla jsem se poprvé zajít na akci, která se jmenuje Tandem. Vypadá zhruba tak, že člověk přijde do hospody, kde je spousta lidí, sedne si k náhodnému stolu a povídá si. Cílem je procvičovat jazyk. Do pondělí jsem žila v představě, že Tandem je pro Erasmáky a studenty a že je jen v pondělí. Moc jsem se pletla. Sedla jsem si náhodně k lidem z ESN (Erasmus Student Network). Ve chvíli, kdy jsme započali small talk a jeden z nich se mě zeptal, co že to vlastně studuji, naklonil se k nám člověk, který seděl celou dobu naproti mě. Zeptal se, jestli to má něco společného s počítači. Jala jsem se vysvětlovat… a zjistila, že mluvím s bývalým vyučujícím na univerzitě, zpěvákem v metalové kapele a vývojářem Indie her s obrovskými ambicemi. Moc mě tohle náhodné setkání potěšilo, protože jsme toho měli hodně k probrání. Navíc se k nám pak připojil další člověk – student z Estonska, který je tu na rok jako dobrovolník na farmě. I když jsem na tandem chtěla zajít jen na hodinku, nakonec jsem šla domů ve dvě ráno. Od svých nových známých jsem se pak nechala zlákat i na středeční tandem – zjistila jsem totiž, že se konají každý den a na různých místech.

I když mělo pršet celý týden, v úterý už bylo v podstatě jen zamračeno a do školy jsme tentokrát došli v pořádku. V předmětu o mobilitě jsme začali blok s novým učitelem. A řeknu vám, je to fakt síla. Dvě hodiny technického povídání. Jako není to nic, co bychom slyšeli poprvé, ale vzpomínejte teď na model OSI/ISO, nebo frekvenci různých typů WiFi, když jste měli jeden semestr sítí a ještě někde v prváku. Takže zkouška bude asi slušný boj. Učitel ale mluví výborně anglicky a když se zeptal, co je MIP a my na něj zděšeně hleděli, říkal, že se nemusíme bát, že to chápe a že je rád, že vůbec víme, co je IP.

Ve středu po tradiční porci WTF angličtiny jsem se rozhodla zajít na svůj druhý tandem. A bylo to naprosto jiné, než předchozí zkušenost. Zatímco v pondělí bylo skutečně narváno a museli jsme na sebe křičet, ve středu bylo asi jen 15 lidí u stolu, všechno Španělé a mluvili spolu anglicky. Přišlo taky několik lidí se slabší angličtinou, kteří si ji chtějí zdokonalit kvůli práci, certifikátu apod. Bylo to moc příjemné. Sedla jsem si vedle učitele filozofie, který právě moc anglicky neuměl. Smutné je, že mi vysvětlil Nietszeho líp ve Španělštině, než mi jeho myšlenky, kdo kdy přednesl v češtině. Nakonec padla dohoda, že já budu mluvit španělsky a oni anglicky. Takže pak byla komunikace skutečně složitější, museli jsme se navzájem neustále opravovat, ale je pravda, že kdybych takhle cvičit chodila každý den, asi bych už uměla španělsky víc než “chci platit kartou”.

Ve čtvrtek jsme se s Dominikem poprvé rozdělili a každý šli na angličtinu do skupiny, kam patříme. Učitel mi přidělil partnera, a vybral mi výborně, můj nový kamarád David je moc fajn. Celá hodina angličtiny je taky moc fajn, učitel zná každého jménem (je nás ve třídě něco přes dvacet) a všechno je velmi uvolněné. Navíc aktuální téma bylo “kultura”, takže jsem v podstatě celé dvě hodiny nezavřela pusu, jak jsem musela vysvětlovat jak a proč se chováme v Česku. Zvláštní údiv pak vyvolalo moje prohlášení, že se s cizinci rozhodně nelíbáme a i blízké přátele a rodinu jen jednou, a ne dvakrát, jak je zvykem tady.

Postřehy:

  • když studujete na učitele, jste pak nuceni zůstat pracovat v regionu, kde jste absolvovali
  • na stromech už kvůli větru nezbyly žádné pomeranče :/
  • při líbání je nutné začít na levou stranu (povedlo se mi faux pas 😀 )
  • Estonsko je temná a krutá země (říkal můj nový kamarád)
  • učitelé jsou tu naprosto úžasní a vypadají pořád spokojeně