Erasmurcia – týden osmý


Tak prý máte v Česku už taky celkem pěkně… no my tu máme… úplně stejně. Normálně mě to štve, všichni nám říkali, že v polovině března začínají teploty stoupat nad 30 stupňů… a nic.

V pondělí a úterý jsme měli klasické IT hodiny. I když to bylo docela únavné, rozhodně to bylo zajímavé. Bohužel, v úterý chtěl náš vyučující za každou cenu “dojet” prezentaci, a tak jsme ve škole strávili o hodinu víc, než jsme měli. Jo, fakt o 60 minut, nekecám. A zrovna jsem samozřejmě spěchala domů.

Taky jsme se s Dominikem pokusili konečně zaplatit pojištění, které tu škola vyžaduje. Jo, jenže to bychom museli vědět jak. Deset minut jsme bezradně stáli u bankomatu a mačkali různá tlačítka, dokud jsme to nevzdali.

Ze začátku týdne jsem také doma provedla velký úklid. Dominik v inkriminované době spal, takže v podstatě až druhý den přišel s tím, že “nám někdo ukradl talíře”.

Ve středu jsem se musela opravdu přemáhat, abych na angličtinu dorazila. No, ostatní asi tak silnou vůli neměli, protože nás ve třídě sedělo jen něco kolem 15 (plný stav je cca 50-70). Příští týden nás (my dva s Dominikem a tři Španělé) čeká prezentace, takže se Španělé zaradovali, že určitě přijde lidí ještě méně, a tím pádem nebude nutné být tolik nervózní. Prezentaci mám já osobně hotovou už týden, připravila jsem ji tak, aby do ní vložili jen obrázky a připravili si řeč někam bokem. To se setkalo s vlnou nevole, neboť přece “v prezentaci musí být text”. Stálo mě to hodně přesvědčování a ukázek prezentací z různých konferencí, aby to bylo po mém :D. Každopádně si stejně napsali bokem celou řeč, doufám, že se to alespoň naučí a nebudou to číst.

Ve čtvrtek jsem se hecla a zašla na workshop znakové řeči ve španělštině. No, to byl fail týdne. Nejen, že samotnému zkoušení znaků jsme věnovali asi jen 20 minut z celých dvou hodin, navíc byla přednáška celkem nezajímavá. Nebo jako zajímavá jo, ale já osobně nevydržím poslouchat hodinu a půl povídání ve španělštině na téma Jak funguje sluchové ústrojí, Jak se zavádí sluchový implantát apod. To ale není chyba přednášejícího, spíš jsem prostě čekala něco jiného.

V pátek přišel pravý hřeb týdne, když nás náš španělský kamárád pozval k sobě domů na paellu, kterou uvařila jeho maminka ku příležitosti jeho narozenin. Po dobrodružné cestě (měl nás na tramvajové zastávce vyzvednout člověk, kterého nikdo z nás neznal, bylo nás moc, abychom se vešli do auta…) na statek, kde bydlí, nás čekal nejen náš hostitel, ale také to nejroztomilejší překvapení – štěňátka. Fenečka, kterou na statku mají, měla tři překrásná štěňátka, asi dva týdny stará, navíc nebyla jejich maminka vůbec agresivní, naopak se chtěla mazlit a štěňátka nám taky bez problémů půjčila na mazlení. No, celá ženská část osazenstva se s patřičnými zvuky jako “awww”, “jeeee” nebo “how cuuute!” věnovala štěňátkům, zatímco muži popíjeli pivo a chystali dřevo na paellu. Klasika. Nutno říci, že paella byla fantastická. Navíc sledovat, jak se připravuje, to je skutečně zážitek a zkušenost k nezaplacení. Po jídle a dortu (taky domácím) jsme si sedli na sluníčko, pili a povídali – prostě moc příjemné odpoledne.

V sobotu jsem pak vyrazila na výlet, který organizoval ESN Murcia a páteční oslavenec jako hlavní průvodce. Po klasických úvodních zmatcích jsme konečně seděli v autobusu, který nás měl zavézt na úpatí Valle y Carrascoy – přírodního parku kousek od Murcie. Výlet to byl naprosto fantastický. Bylo kolem 18 stupňů, sluníčko svítilo celou dobu – zkrátka ideální počasí na hory. Navíc jsme se jednou ztratili, což beru jako bonus. Cesta byla moc příjemná a nepříliš náročná, asi ve dvě hodiny jsme byli zpátky, takže jsem se domů vrátila nabitá a celé odpoledne jsem pak věnovala ještě seminárkám.

Postřehy:

  • seznámit se s mezinárodními studenty můžete i v Mercadoně u čistících prostředků
  • už se začíná objevovat docela dost hmyzu a venku je neustále slyšet kosí zpěv a křik rorýsů
  • na ulici se dá potkat žebrák s platebním terminálem na karty
  • čeština a španělština mají společné slovo: prostata (neptejte se)