Erasmurcia – týden druhý


Poslední dva týdny byly opravdu hektické.

Začali jsme chodit pravidelně do školy, já jsem měla práce nad hlavu a oba jsme s Dominikem onemocněli, proto tedy píšu až teď. A nyní k souhrnu toho nejzajímavějšího.

V pondělí proběhlo naše první setkání se spolubydlícím Mariem. Je to Ital, student medicíny. A je moc fajn. Naštěstí umí celkem obstojně anglicky, takže ani komunikace není problém.

Rozhodla jsem se pro své spolubydlící (Mario a Dominik) uvařit večeři, abychom si popovídali a trochu se poznali. Rozhodla jsem se udělat bramboráky. Jaké bylo moje překvapení, když jsem za Boha živého nesehnala v obchodě majoránku.

(O několik dní později jsem ji sice našla v bylinkářství, ale zase dvě eura za malý sáček fakt nedám)

Dominik po několika dnech začal pokašlávat a teklo mu z nosu. Začali jsme to řešit čaji z tymiánu, cibulovým sirupem a koňskými dávkami česneku (topinky, špagety, pomazánky… – prostě cokoli, kam se dá česnek nacpat). Bohužel, i když se jeho stav začal lepšit, chytili jsme to od něj já i Mario. Protože Dominik se moc alternativně léčit nechtěl, stavila jsem se jednou po cestě ze školy do lékárny. Ano, ani lékárnice neumí anglicky. Nákup vypadal takto:

Já:  “Hola. Vitamina C?”

Lékárnice: “Sí, *něco něco, a šla dozadu pro vitamín C*”

Já: “Espero! Y *zvuk kašlání*.” /Počkejte! A …

Lékárnice: *WTF výraz* “*Seco o mojado?” /Suchý nebo vlhký?

Já: “EEEE….Seco.” /Suchý

Lékárnice: *výraz v obličeji typu: a určitě víš, že neříkáš random slova?*

Já: “Seco, no liquido!* /Suchý, ne kapalina!

Mimochodem, Dominikův sirup proti kašli, který mi v lékárně prodali, vyrábí Teva Opava. Když jsem to viděla, musela jsem se opravdu smát.

Mimo tyto faily se moje španělština ale lepší. Už jsem schopná se celkem normálně domluvit na jednoduchých věcech (Tyhle bonbony jsou jenom s medem, nebo i s propolisem? Jenom s medem? A tyhle? Kolik stojí? Aha, tak malý sáček, tak padesát gramů), což výrazně zkvalitňuje život (ještě minulý týden jsem stála v obchodě, se smutným pohledem kňučela “Ayudarme, por favor!” /Pomozte mi, prosím./ a ukazovala směrem na váhu na ovoce).

A teď to hlavní, že jo. Škola.

Naše první hodina SCSD (Security in Distributed Systems) byla super! Učitel mluvil zajímavě, téma bylo taky moc zajímavé – v tomto předmětu řešíme přístupy a celkově řízení identit a autentikace. Takže v podstatě to, čím se zabývám v práci, se teď učím teoreticky ve škole, jupí! Naše další hodina na ústavu informatiky je pak SAM (Mobility Focused Services). Tam jsme se zatím učili různé způsoby určování polohy v budovách. Taky moc zajímavé! Hodiny tady mimochodem probíhají velmi podobně jako u nás – přednáška, učitel se občas na něco zeptá, občas se diskutuje, nebo se dělá metoda “puzzle” – každý si přečte kousek odborného článku a vysvětlí ostatním, o čem je. Učitelé na tom naštěstí nejsou tak špatně s angličtinou a jsou to odborníci z praxe, takže paráda. Například na předmět SAM máme na každé téma jiného vyučujícího – člověka, který se danou oblastí zabývá.

Původně jsme měli zapsaný ještě předmět o heterogenních sítích, ale po první hodině, kdy nás učitel výrazně strašil (nejsme technici, no jo), jsme se rozhodli si předmět nezapsat. Místo toho jsme zvolili Inglés Para la Empresa (Business English) na fakultě ekonomie a Idioma Inglés II z oboru překladatelství.

Šli jsme se proto zeptat vyučující prvního zmíněného předmětu, jestli by jí nevadilo, že budeme chodit jen na polovinu hodin, protože se nám přednášky kryjí. Jaké bylo naše překvapení, když nám řekla, že docházka jí nevadí, ale že se obává, že pro nás bude angličtina moc lehká. Na to jsme celkem hleděli především proto, že v popisu předmětu jsme našli, že jde o úroveň C1. No, paní učitelka měla pravdu. Hodiny sice probíhají v angličtině, ovšem úroveň je asi jako u nás na střední, možná horší. Například minulou hodinu se na mě otočila jedna spolužačka a něco se ptala španělsky. Nerozuměla jsem jí a požádala, ať mluví anglicky. Neuměla ani slovo!

Nedokážu si moc představit, jak se ti lidé musí na hodině cítit, když učitel vysvětluje. Nerozumí jednoduchým větám, slovíčka neznají vůbec. Navíc je v téhle hodině povinný projekt, kde má každý z týmu 5 minut mluvit (!!!) a naši španělští členové týmu se nedokáží ani základně dorozumět. To bude ještě zábava.

Stejná zábava byl i zápis na předměty. Máte výhrady k našemu studijnímu oddělení? Všude je to stejné! Navíc je tu skvělý systém: dokud nemáte předmět zapsaný, nedostáváte emaily a nedostanete se do místního informačního systému (+ e-learningu), kam samozřejmě učitelé posílají všechny materiály a informace.

My jsme kvůli zmatkům s předměty zapisovali až druhý týden. Navíc teda dva předměty z naší fakulty a dva z jiných fakult, což u paní na studijním vyvolalo reakce, které asi není třeba překládat. Byla fakt otrávená a musela vymýšlet, jak to udělat. Navíc zápis trvá neskutečně dlouho, protože systém je pomalý.

Naštěstí, věc která tu funguje perfektně, jsou naši spolužáci. Na informatice chodíme na předměty jen v pěti lidech. Dva Španělé, my dva s Dominikem a jeden erasmák z Hondurasu. Všichni jsou strašně super a umí skvěle anglicky. V hodinách se tak cítíme dost jako doma.

To samé se ale nedá říct o předmětu na ústavu ekonomie. Anglicky, ve třídě asi padesáti lidí, mluvíme jen my, učitel a asi ještě pět Češek, které s námi studují. No, aspoň zažíváme pro jednou atmosféru velkého oboru. U nás ty narvané auly prostě nejsou.

Postřehy:

  • „Důchodcovské“ nákupní tašky jsou tu běžné, dokonce jsou v obchodech speciální místa, kam si je mohou lidé odložit a podobně vypadají i školní aktovky dětí.
  • Lékárny jsou tu na každém rohu, ale věci proti nachlazení, nedejbože chřipce se tu shánějí fakt těžko. Čaj proti kašli a šumivý vitamín C v supermarketu? Zapomeňte.
  • Je tu neskutečně levné oblečení a boty.
  • V každém obchoďáku jsou alespoň dva speciální obchody jen se sladkostmi.
  • Conejito neznamená jenom malý králík, jak jsem si doteď myslela. Neříkat na veřejnosti.
  • Stejně jako “Vzít někoho na venkov” neznamená výlet za město.
  • Večeřet v jednu v noci je normální. Pokud večeříte v 9, jste za exota.
  • Na “Welcome Session” s představiteli univerzity pro zahraniční studenty padaly výroky jako “Pokud španělsky neumíte, rychle se to naučte.”. A jediná věta v angličtině tak byla “Spain is hot, Spanish is cool.”
  • Párty je tu součástí života. Každá fakulta má během roku jednou svoji. My stihneme například v dubnu párty ekonomické fakulty, kde bývá kolem 10 tisíc lidí.