Erasmurcia – týden první


Pondělí ráno. Honem zabalit kufry a hurááá, už budeme bydlet ve vlastním bytě! To by bylo pěkné, kdyby to nemělo dva háčky.

Za prvé: náš byt je zcela v centru města, kdežto dočasné bydlení bylo na okraji. Takže víc něž půl hodiny chůze po městě se všemi věcmi. A to ani nemluvím o tom, kolikrát jsme se ztratili.

Za druhé: v našem bytě v pondělí ještě nebylo prázdno. Studenti, kteří tu bydleli před námi odjížděli až 1. února.

Byli ovšem neskutečně hodní a uvolnili nám jeden pokoj, takže už jsme se mohli nastěhovat v pondělí. Navíc to byli dva Poláci, takže jsem se cítila jako doma.

Odložili jsme teda věci v bytě a vydali se tramvajkou do školy. Je to asi dvacet minut celkem příjemné jízdy s výhledem na město, takže nám až tak nevadí, že ji budeme absolvovat tak často. Tranvía je sice příjemný dopravní prostředek, ale celkem drahý. Lístek na jednu jízdu tu stojí asi euro a půl. Při nejbližší příležitosti jsme si proto zajeli do přepravní kanceláře a koupili si “lítačku” – neomezené využívání tramvají za 20€ měsíčně. Ale zpět k našemu prvnímu dni ve škole. Čekala nás totiž orientační schůzka – dostali jsme kartu studenta, certifikát o příjezdu a také informace o tom, co nás čeká, jaké dokumenty musíme dodat a jak se zapsat na předměty. A potkali jsme další Čechy. Takže fajn den.

Večer nás čekal první předmět. Po půlhodině čekání jsme zjistili, že se hodina asi nekoná, což nám nikdo nedal vědět (protože ještě nemáme předměty oficiálně zapsané – ach jo).

Další dny už probíhaly poněkud rutinněji. V úterý jsme měli pouze úvodní hodinu jednoho předmětu a měli jsme tak možnost seznámit se s našimi spolužáky – místními studenty. Ve třídě je nás asi šest a všichni mluví alespoň trochu anglicky, takže super. Angličtina je tu opravdu problém, naštěstí místní (a především lidé na univerzitě) mluví opravdu hezkou španělštinou, takže jim i já – naprostý začátečník – rozumím skoro všechno. Jazyk je tady vůbec zábava. S ostatními studenty se totiž bavíme zvláštním hybridem mezi španělštinou, angličtinou a jazykem státu, ze kterého student pochází. Tramvaj je prostě tranvía a hotovo, například. Mimochodem, s ostatními erasmáky se celkem potkáváme. Naprosto náhodně, i cíleně, ale docela často.

Ve středu přišel zásadní problém – kryjí se nám hodiny dvou předmětů. Vybrali jsme si proto jeden a rozhodli se, že druhý nahradíme jiným v pondělí. Jenže ouha, námi zvolený středeční předmět je pokročilá „síťařina“. A to my, informační pracovníci s jedním semestrem sítí v bakalářském studiu, prostě nedáváme. No, tohle bude ještě zábava, vzhledem k tomu, že si tento předmět v podstatě nemáme čím nahradit. Učitel naštěstí chápal naše zděšení a říkal, že nám případně upraví alespoň cvičení, ale i tak – pokud nám tenhle předmět zůstane, znamená to pro nás velké množství samostudia 🙁

Ve čtvrtek nám odpadly hodiny, takže jsme se vydali na nákup základních věcí – prací prášek, těstoviny, rýže, konzervy, zubní pasta… Jídlo je tu hodně drahé. Sladkosti a hodně nezdravé věci sice ne, ale zase tady nechceme přibrat sto kilo, že. Nákupní středisko je tu obrovské. Jede se k němu dvacet minut tramvají a než ho celé projede, zastavuje celkem třikrát. Takže projít to trvá tak dva dny. A to je jen jedno ze středisek. Ufff. Každopádně my jsme vystoupili hned na první zastávce ze tří a k vytouženým obchodům si docapkali. Trvalo nám to asi půl hodiny. Ještě, že obchody tu mají otevřeno většinou od desíti do desíti. Vůbec se tu žije ve zcela jiném tempu. Už se začínám přizpůsobovat i já – zaryté ranní ptáče. Ono to totiž jinak nejde. Když vstanete v 7, nemáte si ani kde koupit chleba na snídani. Navíc je „brzy“ ráno ještě tma. Tenhle článek píšu o půl šesté večer a máme modrou oblohu a svítí slunce. V ČR už začíná noc. Tomuto tempu je přizpůsobená i škola. My máme například hodiny vždycky od 15:45 do 20:00. Konzultační hodiny jsou i delší.

Postřehy z tohoto týdne:

  • na párty se chodí až kolem půlnoci, zábava se rozjíždí tak kolem jedné, druhé
  • pokud nenakupujete ve velkém, pečivo vás bude stát majlant (a všechno ostatní taky)
  • čerstvé ryby, chobotnice a krabi jsou všude
  • revizoři v tramvajích chodí po třech a fakt často
  • pro absolvování předmětu zde ze zkoušky i docházky stačí 50%
  • v obchodě je neskutečné množství personálu – lidi, co jen váží zeleninu, třeba
  • běžné jsou tu věci jako cukr v krabici na džus (!!! ve skutečnosti se s tím super manipuluje) a mražené aloe v sáčku – o tom si můžeme nechat zdát
  • sójové (nebo jiné rostlinné) mléko tu stojí kolem eura (chceme i v ČR!)