Erasmurcia — intro


#Tula

Když jsme se loni touhle dobou s Dominikem rozhodli, že pojedeme na Erasmus, vůbec jsme do Španělska nechtěli. Lákalo nás Nizozemí a spíše severní země, kde lidé mluví dobře anglicky. Bohužel, člověk míní a univerzita v Utrechtu mění. Po kratším zvažování možností, které nebyly zrovna bůhvíjak rozmanité, jsme se rozhodli pro slunné Španělsko. Z místní Universidad de Murcia nám potvrdili, že nás oba berou. Všechno vypadalo naprosto fantasticky a my se začali těšit.

A pak to přišlo.

Rozchod. První facka pro naše plány a zvažování, jestli by teda jeden z nás neměl výjezd zrušit. Dohodli jsme se, že by to byla škoda a že to spolu nějak dáme i tak.

Práce. Oba jsme na stáži přestoupili na jinou pozici. Já dokonce až v prosinci, takže výzvou bylo taky seznámení se s novou pracovní náplní a týmem v opravdu krátké době. Navíc jsme museli domluvit odjezd a možnost pracovat ze zahraničí. Já, aby toho nebylo málo, jsem se navíc stala členkou GUG v ČR a rozjela několik dalších projektů. A to nemluvím o tom, že jsme oba součástí i projektu Social Stars. Takže bylo třeba zařídit spoustu věcí, instruovat spoustu lidí a neúnavně všem opakovat, ať s námi od února spíše nepočítají.

Papírování. Za posledních několik měsíců jsem viděla papírů jako snad nikdy v životě. Pojištění, eurový účet, smlouva na Erasmus, letenky, zápis předmětů, Buddy program, kurz španělštiny, registrace na tzv. Orientation Session. To vše a mnohem více zahrnuje vyplňování a odevzdávání papírů. Navíc, co se týče dokumentů pro Universidad de Murcia, ty jsou samozřejmě všechny ve španělštině.

Jazyk. Registrovat se na dvoutýdenní kurz španělštiny, který nás měl naučit základům, vyžadovalo pokročilou znalost španělštiny. A co je nejlepší – i přes extra složitou registraci jsme nakonec bez. Dva týdny před naším příjezdem nám přišel email oznamující, že kurz začíná už v půlce ledna. Naše protesty, že to ještě v zemi nebudeme, padly na neúrodnou půdu. Takže nám zůstala moje základní znalost jazyka ze střední školy a chabá slovní zásoba. Dominik, ač se snažil, si vzal z kurzu v Duolingo v podstatě pouze slovo manzana (jablko) a tortuga (želva). Takže se fakt bojíme.

Podpora. Zatím jedinou věcí, kde se nám vyplatilo složité vyplňování přihlášky ve španělštině, byl Buddy program. Ten funguje tak, že je každému zahraničnímu studentovi přidělen místní student, který mu se vším pomáhá. My jsme s našimi Buddies ve spojení asi týden a každý den je bombardujeme otázkami, na které ochotně odpovídají. Navíc nemáme Buddies dva, ale tři, protože jeden student, kterému nikoho nepřidělili, nám pomáhá taky. Takže +50% kamarádů zdarma. Doma je pak první vlnou našich otázek většinou zasažena doktorka Janíková a koordinátorky p. Scheeová a Daníšková.

Škola. I přes velkou podporu nejen výše zmíněných jsme stále museli udělat zkoušky ze zimního semestru. To je sice nutné, ale opravdu nepříjemné, když už zbývá několik dní do odletu, vy se chcete balit a těšit a připravovat – a místo toho se musíte učit.

Balení. Nikdy mě nenapadlo, kolik denně používám věcí. Oblečení, elektronika, make-up, jídlo. To vše si chci samozřejmě vzít s sebou! Jenže kufr může mít maximálně 15 kg. Erasmus mě tak nutí mít tzv. Capsule Wardrobe, což se mi samozřejmě nelíbí ani trochu. Do kufru tak putují pouze ty nejnutnější kousky, nejtěžší a nejobjemnější věci si vezmu na sebe do letadla. Make-up jsem omezila na nejnutnější minimum, beru s sebou dál jen to, co vyrábí česká značka a v Murcii nebude k sehnání. Zbytek se koupí na místě. Alespoň doufáme.

Rodina a vztahy. Samozřejmě, že rodiče nejsou úplně rádi, že odjíždíme. Kdo jim bude opravovat počítače a mobily? Jakže se mění toner v tiskárně? Kamarádi se těší na rozlučkovou párty (která asi ovšem nebude, kvůli všem povinnostem a zkouškám se zkrátka nestihne)…

Zkrátka a dobře: nikdy jsem si neuvědomila, jak těžké je všechno opustit na půl roku, protože jsem nikdy na tak dlouho nevycestovala. Začínám být opravdu nervózní, protože je v tom ta nevyhnutelnost – letenky vytištěné, kufr zabalený, všechno domluvené, zadní vrátka vlastně neexistují.

Zní to sice všechno hrozně negativně, ale nebojte, my neztrácíme optimismus a moc se těšíme na všechna dobrodružství, která nás čekají!