Studentka a pohovor


Jednoho dne jsem objevila inzerát na práci v knihovně, která se nachází kousek od místa mého bydliště. Inzeráty sleduji již od prvního ročníku na vysoké škole. Nikdy jsem však neobjevila takový, kde bych splňovala téměř všechny požadavky.

Byla jsem nadšená, na druhou stranu jsem nepočítala s tím, že budu pracovat. Chtěla jsem od nového semestru začít pracovat jako dobrovolník v nějaké knihovně, ale s prací na plný úvazek jsem nepočítala. Přemýšlela jsem, jestli se mi chce opustit studentský život a vrhnout se naplno do světa dospělých. Na druhou stranu jsem si říkala, co když to nezkusím a za dva roky budu litovat když nebudu moct najít žádnou práci.

V hlavě jsem si přehrávala, jaké mám šance uspět, dívala jsem se na profily lidí, kteří dali like pod příspěvkem na Facebooku. 😀 Jen šest lidí, to moc není?! Někteří z nich navíc nesplňují podmínky pro přijetí (nemají knihovnické vzdělání). Za pár dní nalézám inzerát na stránkách časopisu Ikaros, mé naděje na přijetí se zmenšují. „Tam najde inzerát strašně moc lidí!“ Co se však stane, když mě nepřijmou? Budu dál pokračovat v prezenčním studiu. Jdu to zkusit!

Nikdy jsem se nezúčastnila žádného pohovoru, ani jen kvůli brigádě. Začala jsem brouzdat po netu, co vše pohovor obnáší. Dobrý životopis a slušné oblečení je polovina úspěchu. Přemýšlet o tom, co si obleču, na to mám ještě čas. Nemohu však v notebooku najít svůj životopis. „Sakra, kolikrát ho po nás ve škole chtěli?“ Hledám v počítači, na Google Disku, kde jsem si kdysi zálohovala data, když jsem si dala notebook reklamovat. Několikrát vše prohledávám a stále nic. Už se připravuji na to, že životopis budu muset psát celý znovu. Hledám na posledním místě a zachraňuje mě to, že jsem svým životopisem zahltila všechna knihkupectví, protože to pro mě byla kdysi vysněná brigáda. Nikde mě však nechtěli.

Teď jej stačí jen aktualizovat a odeslat.

Sepsáno 24. 8. 2016

Nastal den D. Pracovní pohovor se konal v deset hodin ráno. I když jsem musela jet autobusem v devět hodin, budík jsem si nastavila už na sedmou. O termínu konání, jsem se dozvěděla čtyři dny dopředu. I tak jsem se necítila příliš dobře. Měla jsem asi stejný pocit, jaký mám před zkouškou, když jsem se na ni nic nenaučila. Taky to byla pravda. Odborných věcí jsme se naučili tolik, že zopakovat si to za čtrnáct dní, co jsem se o výběrovém řízení dozvěděla, je nemožné. Nakonec jsem si řekla, že si na to buď vzpomenu, nebo ne.

Jako první následoval krátký test odborných znalostí. K jeho vyplnění jsme mohli používat internet. Takže pokud jsem si na něco nevzpomněla, mohla jsem si to najít. I když byl test krátký, nestihla jsem ho celý. 🙁 Posléze jsem se dozvěděla, že se to nepovedlo nikomu.

Následoval ústní pohovor, kde se projevila moje nepřipravenost a nervozita. Na základní otázku: „Něco nám o Vás řekněte?“, jsem si připravila první dvě věty, takže jsem se do toho zamotala. Nakonec jsem dokázala mluvit pouze o škole. Na následující otázky, které jsem dostala, jsem nedokázala odpovědět v celých větách.

Pohovor se uskutečnil 9. září, výsledky se však dozvíme až 20. září. Ačkoliv jsem si na začátku říkala, že to půjdu jenom zkusit, cítím se nervózně a nemohu se dočkat výsledku.

Sepsáno 11. 9. 2016

Nastal soudný den dozvědění se výsledku. Nervozita už dávno opadla, takže jsem se v noci dobře vyspala. 🙂 Paní z personálního oddělení mi na pohovoru řekla, že mě bude kontaktovat telefonicky nebo e-mailem. Myslela jsem si, že všem rozešlou e-maily. Jen ten, koho přijali, bude informován telefonicky.

Už od osmi, kdy mi začala hodina, mám telefon ležet na stole. Stále kontroluji, zda mi někdo nevolal. Na e-mail se přihlašuji snad co dvě minuty.

Vyučování skončilo a nastal čas oběda (v 11 hodin). Po příchodu do restaurace jako první zjišťuji, zda mají wifi. Připojit se lze naštěstí i bez hesla. Po chvilce mi zazvoní mobil.

Na pracovní pozici mě sice nevybrali, i přesto zněla paní v telefonu velice příjemně. A proto vím, že když se někdy příště budu ucházet o pozici v této knihovně, nemusím se stydět za svůj předchozí výkon. 😀

 

,