Studentka a jak to chodí v knihovně…


Už na střední škole jsem studovala obor, který se jmenoval Informační služby. Pod tímto zajímavým názvem se ukrýval obor knihovnictví. O tom možná někdy příště, v dalším článku…

Vždycky, když jsem šla do knihovny a ochotné knihovnice mi říkaly, jak si mohu zarezervovat a prodloužit knihu, jaká je maximální doba výpůjčky a podobné náležitosti, nebavilo mě to. Říkala jsem si: „vždyť to všechno znáš.“ A kolikrát jsem pak ani nevěděla, co mi bylo sděleno. Nikdy jsem však nedokázala říct, já studuji ten a ten obor, to mi nemusíte říkat.

Až jednou, když už jsem studovala na vysoké, jsem zjistila, že bylo asi dobré, když mi všechno tohle sdělí.

Jak jistě víte, ve větších knihovnách, si první objednáte knížku na internetu a oni vám jí jen přinesou k výpůjčnímu pultu.

Takhle jsem si teda jednou objednala knihu. V kolonce „Půjčeno do“, bylo napsáno Exemplář je volný. V další kolonce bylo napsáno Doba vyhledání za dvě hodiny. Tak jsem neváhala a knihu si objednala. Po přečtení výstražného nápisu „Požadavek nebude aktivní, dokud nestisknete tlačítko OK“, rezervaci potvrdila.

Po více jak dvou hodinách jsem dorazila do knihovny, s domněním, že kniha pro mě bude připravena. Byla jsem však na omylu.

„Dobrý den, měla bych tu mít na vyzvednutí jednu knížku.“ Paní u výpůjčního pultu se na mě divně podívala. „No jo, ale ta knížka je rezervovaná…Jak dlouho jste tady registrovaná.“ Sakra, toho jsem si nevšimla, ještě že neví, že studuji… Naštěstí jsem v té době v této knihovně teprve podruhé.

Když jsem si pak zarezervovala knihu, kterou jsem nakonec nepotřebovala, napoprvé jsem rezervaci nechala propadnout. Nakonec jsem se však zeptala, jak mohu rezervaci zrušit.

Jednoho dne jsem si vzpomněla, že bych měla vrátit knížky do městské knihovny. Zrovna jsem nebyla doma, tak jsem se rozhodla, že si knihy prodloužím přes internet. Jaké však bylo pro mě překvapení, když se na obrazovce monitoru objevila věta „Exemplář již nelze prodloužit.“ Prvně jsem si myslela, že jsou knihy rezervované, ale že by v knihovně měl někdo rezervovaných právě šest knížek, které jsem měla vypůjčených a nebyly ani moc populární, mi přišlo divné. Dalším překvapením pak bylo, když jsem zjistila, že knihy jsem měla vrátit už před čtrnácti dny. Po zorganizování toho, ať jde někdo vrátit knížky místo mě, jsem začala počítat výši pokuty. 6 x 5 x 14… a sakra, to bude drahé.

Šokující pro mě nakonec bylo, když jsem platila pokutu deset korun, pět v dětském a pět v dospělém oddělení… 🙂

,