RECENZE: House of Cards (3. série)


Třetí řada House of Cards začíná několik měsíců po finálním majstrštyku Franka Underwooda (Kevin Spacey), který je v plné práci zajistit Americe práci. Ať už jde o řešení jakkoliv kontroverzní na seriálové úrovni, v reálném světě najdeme nápady ještě děsivější. A ne všechny dopadly špatně. Bílý dům je stále místem špinavé politiky, ale v téhle řadě jde s podivem o dosud nejčistší tahy (i mrtvol ubylo). Práce pro obyčejné lidi a prostředky na to jak ji zajistit, v politice ovšem nejsou vždy vítány s ovacemi. Peníze, které „uměle“ vytvořené pracovní pozice (moderní management neuznává volnější tempo dvou, ale propaguje padání na hubu jednoho) spolknou mají jít ze státní kasy a kongres není vrchnímu veliteli vůbec nakloněn. Kdepak. Vláda má být krátkého trvání a Frank něco takového nehodlá dopustit.

Dalo by se říci, že věci v uvedené v prvním odstavci jsou hlavním nástřelem děje, ale jde jen o špetku soli v lahodné polévce. Tohle všechno se totiž děje v popředí možná dvou ještě zajímavějších linií, ve kterých (obou) kraluje fantastická Robin Wright v roli první paní Undewoodové. Její Claire sbírá cenné zkušenosti jako velvyslankyně OSN (za nelibosti všech, co rádi omílají slova „střet zájmů“) a zahraniční politikou tak ladně koření vnitřní pětí za zdmi Bílého domu. Politika Ruska si bere to nejlepší z Putina, (sakra vždyť) i iniciály má s prezidentem Petrovem stejné a jednání o a v Jordánském údolí patří k nejlepším scénám seriálu. Petrova navíc hraje Lars Mikkelsen (starší bratr pana Cifry a labužníka Hannibala Madse), je zážitek jen sledovat jeho scény se Spaceym. Dynamika mezi ním a Claire navíc hutně rozhýbává i třetí, nejméně nápadnou a zároveň nejsilnější linii – vztahu hlavního páru – Franka a Claire.

Samozřejmě že potřebujete nějaké ty emoce, kvůli nim se show vydržíme dívat tak dlouho. Politická linie sic s každou řadou decentně měnila kolbiště, ale pořád je to samé tlachání o osudu světa, který se na misce vah povážlivě třese, možná i poskakuje, potřebuje kotvu. Plán Claire a Franka stál na jejich neotřesitelném vztahu (místy jsem slzel dojetím), jehož prasklinky se vždycky jemně odkryli, aby se ukázaly být téměř zanedbání-hodné. Vše tu bylo pro plán. Ten se nyní hroutí i s fasádou blonďaté dámy. Každé letadlo má dva motory a když selže jeden, čeká všechny pád na hubu. Dlouho se spekulovalo, že tohle bude poslední řada. No. Tak nebude. Bylo by to vyloženě drastické (i pro Netflix, který to celé financuje), ono už takhle to bude masakr. Už ať je tu rok 2016. Na jeden z nejlepších současných seriálů se přece nedá čekat tak dlouho.

P.S: Pro informatiky je zde i ukázkový příklad sociálního hackování (další z vedlejších linií), takže si přijdou na své všichni. Samozřejmě, kdo neviděl první dvě série je pro mě zklamáním a měl by to okamžitě napravit.

99%

, , ,