Absolventka a slib


Zdravím tě, čtenáři!

V minulých příspěvcích jsem se zmiňovala, že hodlám nastoupit do fabriky, dokud se nenaskytne jiná pracovní příležitost. Plány se staly skutečností a v současné době již několik dní chodím pravidelně brigádničit. Musím říct, že je to příjemná změna, ačkoliv se mi po směně zavírají oči už v šest hodin odpoledne a první dny mě bolí svaly, o kterých jsem nevěděla, že je mám.

Pří nástupu na brigádu přišlo pár očekávaných údivů, co tam dělám teď v zimě, když obvykle chodím pomáhat jen v létě a kde mám sestru, protože byli zvyklí, že jsme chodily pracovat vždy spolu. Došlo i k tradiční záměně s mou sestrou, protože někteří na mě zmateně hleděli, co tam dělám, když mám chodit do školy. Nakonec tedy po několika dnech, protože se točí směny a s tím i skupiny lidí, se kterými pracuji, došlo k vyjasnění informace, že já jsem já a ne moje mladší sestra, a že mám tedy dostudováno a hledám v současné době práci.

S tím pak přišly i přívaly otázek, co že to mám vlastně vystudováno a co bych tedy chtěla dělat. Jedna z mých odpovědí byla, že bych chtěla pracovat v knihovně. A jaká byla nejčastější reakce?

“To je pěkná práce. Čistá, v klidu. Celý den můžeš sedět mezi knihami a číst si.”

Už nemám energii jim vysvětlovat, že o tom ta práce není. Ale bylo by super být placená za čtení knih. A není ani tak čistá, jak vypadá. (Uznávám ale, že je to pořád čistší práce, než ta se kterou se momentálně peru.) To si vždy vzpomenu na svou praxi, kde jedním z mých hlavních úkolů bylo řazení vrácených knih a na to, jak špinavé ruce jsem občas mívala.

Po takové odpovědi mě napadá, jaká chybí osvěta. Tuto představu o knihovnících totiž mají často i lidé, kteří chodí do knihovny. A v závěru to není chyba jen uživatelů, ale především samotných knihoven. Knihoven, které zaspaly dobu a fungují jen na půjčování a vracení knížek. Knihoven, které nemají chuť stát se více součástí kulturního vyžití, ale i vzdělávání. Sice je dost věcí o financích, ale taková seznamovací prohlídka knihovnou pro před/školáky nestojí nic než čas a může nadchnout několik dětí pro lásku ke knihám. Knihovna by měla být místem, kde člověk najde zábavu, vědomosti, ale také místem, kam si zajde pro radu, když si není jistý, kde má co hledat. Měla by být místem, kde si bude moct nerušeně posedět nad zajímavou knihou dokonce s šálkem čaje či kávy, i přestože ze začátku to kafe nebude jako z kavárny, ale jeho chuť bude vylepšena nezaměnitelnou atmosférou útulné knihovny.

Pokud to vidíš stejně jako já, tak si dejme slib, že pokud se jeden z nás dostane do knihovny, která z našeho pohledu není perfektním útočištěm, uděláme vše pro to, aby se to změnilo třebaže i po mravenčích krůčcích.

Absolventka

 

, ,