Absolventka a odpovědi


Zdravím tě, čtenáři!

Dnešní příspěvek je věnovaný otázkám, které na Facebooku položila Katka Pejšková, a tímto ji také děkuji za inspiraci. Předem dnes ale varuji, že to pro mnohé nebude veselé čtení. Někdy je třeba odložit nadsázku a ukázat věci takové, jaké jsou.

Jaký je reálný život absolventky? Nikdo ti neřekne, nikdo tě nepřipraví na to, co tě doopravdy čeká, až dokončíš školu a ještě nemáš práci, a nemáš třeba to štěstí, že vycestuješ aspoň na chvíli někam do zahraničí. A teď to bude znít nejspíš mnohým dost depresivně, nikdo tě nepřipraví na to, o jaký kus sociálního života přijdeš jen tím, že si nejdeš sednout třikrát týdně na přednášku, seminář nebo cvičení. Ačkoliv se nepovažuji za člověka, který má potřebu být středem pozornosti a nepatřím mezi ty upovídané, kteří dokáží bavit společnost, nikdy mi do té doby nedošlo, jaký může mít na člověka vliv, že se jen pohybuje mezi lidmi. Dostuduješ, užiješ si poslední prázdniny a pokud ještě nemáš práci, může a nemusí se stát, že se probudíš a zjistíš, že máš moře času, ale ostatní jsou buď v práci a nebo se kamarádi rozutekli za prací jinam. Tohle je asi ta nejzásadnější věc, kterou ti během studia nikdo neřekne a nejspíš tě ani nenapadne. A je fakt, že ta přemíra volného času dokáže být i otravná. Pak už to jen člověk musí brát tak, že si najde práci a vše se zase obrátí k lepšímu. Někdy to čekání a prodírání se trhem práce chce ale hodně trpělivosti a hlavně neztrácet naději.

Čím se jako absolventka zabývám ve volném čase? Když jsem udělala státnice, těšila jsem se, že než si seženu práci, tak se budu věnovat svým zájmům, které jsem během studia odsunula do pozadí a moc jsem se jim nevěnovala. Těšila jsem se, že doženu resty v knihách, že si sednu nad prázdný bílý papír a vytvořím skvělé umělecké dílo, že se začnu zdokonalovat v angličtině, která byla vždy mou slabinou.

Knih jsem pár přečetla, ale resty ještě zdaleka dohnané nemám. Spíš v rámci brouzdání na netu a hledání vánočních dárků objevuji další autory, vyprazdňuji peněženku a spílám nad tím, že ještě potřebuji tamtu a tamtu knížku. Ale kde na to má člověk brát? 😀 (Bohužel patřím mezi ty exoty, co mají nejraději vůni nové knihy a i když si ji půjčím v knihovně a ona mě opravdu nadchne, musím si ji prostě koupit.) Momentálně jsem si zamilovala Bukowského a mám nesmírnou potřebu si od něj přečíst všechno, co mu kdy vydali. V závěru čtu ale méně, než jsem si původně představovala. A i když už mám po škole, moje informační potřeba týkající se oboru se začala probouzet a pod vánočním stromečkem mi přistane kniha Informace od Jamese Gleicka. Dřív by mě vážně nenapadlo, že si něco takového nechám dobrovolně koupit.

A co mé drahé kreslení? Prvně jsem se do toho pustila s elánem, ale když jsem zjistila, že na to mám relativně pořád dost času, už mě to ani tak nebaví. Ztrácí to své kouzlo, protože najednou není potřeba si na to vynahradit čas. Není to tolik naplňující, není mi to tak vzácné. Neříkám, že to potká každého, ale vážně ti přeji, aby tě tvé koníčky neomrzely.

A má drahá angličtina. Vytáhla jsem si staré učebnice, našla jsem si různé online kurzy, ale nejvíce mi pomáhá, když sleduji dokumenty v angličtině bez titulků. Asi mě to taky nejvíc baví. Do čtení učebnic a online kurzů se nutím fakt se sebezapřením. Jenže… Porozumění mluvenému slovu se sice výrazně zlepšilo, ale ztroskotávám na bodě, jako asi většina Čechů, čímž je překlad z češtiny do angličtiny. Můj plán je zatím takový, že až si najdu práci, začnu navštěvovat jazykové kurzy, protože jsem rozhodnutá s tím něco dělat, ale z hlediska financí jsem ještě nenašla žádné jiné uspokojivé řešení. Tím se i nepřímo dostávám i k otázce kurzů a nástavbám.

Možnosti tu jsou a budou minimálně v podobě těch jazykových kurzů, ale je potřeba tu brát v potaz i finanční stránku. Uvažovala jsem i nad dalším studiem třeba v dálkové formě. Ale protože bych už musela být platícím studentem, odložila jsem to na dobu, kdy budu pracovat. Naši by už vážně nebyli nadšení, že mě mají stále na krku. Uvažovala jsem i nad možností studia na “vošce”, která tady je. Jenže jsem zjistila, že je to pouze forma denního studia, která má stanovený rozvrh jako na  střední škole, od pondělí do pátku. A k tomu už se vracet nechci, nehledě na to, že sehnat k tomu práci v menším městě je nereálné. Jinak je tu možnost rekvalifikace přes Úřad práce. Nad tímto krokem uvažuji. Dívám se totiž i po práci asistentky a v menších firmách s tím často souvisí i znalost účetnictví, kterou nemám. Protože ještě ale nejsem na pracáku tak dlouho, stále si zachovávám naději, že najdu něco bližšího k oboru a tyhle znalosti nebudu potřebovat. To ale ukáže čas.

Co se týká zaměstnavatelů, tedy knihoven, a jejich požadavků na znalost jazyků, popíši pouze své zkušenosti. Nejčastěji je požadována angličtina, ale tento požadavek je velice proměnlivý v závislosti na velikosti knihovny. V menších knihovnách takové požadavky často nebývají. Dále je nutné brát v potaz i pozici. V menší knihovně člověk prakticky využije znalost angličtiny spíše na pozici katalogizátora než za výpůjčním pultem. Čím větší knihovna, tím potřeba znalosti angličtiny stoupá. S požadavkem na němčinu jsem se setkala pouze jednou a jednalo se o práci knihovníka v Goethe-Institut v Praze. Jediná pozice, kde nad nutností angličtiny není vůbec třeba uvažovat, je pozice rešeršéra. Ta je mnohdy spjata i s jinými odbornými znalostmi, jak jsem vypozorovala (třeba znalostí chemie nebo biologie).

Práci v zahraničí nehledám, a ani to nemám v plánu. Chtěla jsem se podělit o zkušenosti kamarádky/absolventky, která by měla v tomto směru nejspíš hodně co říct. Bohužel se mi zatím neozvala, takže pokud bude sdílná, třeba bude ochotná něčím přispět sama, nebo se stanu v budoucnu sdělovacím prostředníkem.

V závěru bych jen ráda připomněla, že všechny příspěvky jsou hodně subjektivní, opravdu jsou psané jen podle mých zkušeností a vše nelze paušalizovat. Zkušenosti jiných mohou být naprosto odlišné a mohou tak se mnou nesouhlasit. Vzhledem k dnešnímu tématu bych to mnohým i přála, aby to cítili jinak. Ale jsou zas věci, o kterých se nahlas dost často nemluví, přitom je prožívá mnoho z nás.

Absolventka

P. S. Abych řekla i něco pozitivního. Nikdy bych nečekala, že si najdu na pracáku kamarádku, která je ve stejné pozici jako já. Jen jednu nevýhodu to má. Zjistily jsme, že si budeme dost často konkurovat na pohovorech. 😀 A abych nezapomněla ještě jednu důležitou věc. Přeji hodně úspěchů v nadcházejícím zápočtovém týdnu!

, ,