„Formálně neformálně“ — rozhovor s Mgr. Andreou Hrčkovou, PhD.


Ve čtvrtek 23. října 2014 byla hostem našeho oddělení Mgr. Andrea Hrčková, PhD. z Katedry knižničnej a informačnej vedy Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Ve své přednášce „Persuazivita v prostředí internetu: technologie, design a psaní“ nám představila persuazivitu, persuazivní (přesvědčujících) technologie, techniky i aspekty.

V následujícím uvolněném (video)rozhovoru, který se uskutečnil v pátek 24. října a který částečně navazuje na přednášku, se dozvíte (mimo jiné): co si naše slovenská kolegyně myslí o informační vědě jako oboru, proč se začala zabývat persuazivitou a co to vlastně ta persuazivita je, kde přišla na nápad organizovat knihovnický barcamp, jaká je „kniha jejího srdce“ nebo jak se dostala k práci v NATO.

Představení
Mgr. Andrea Hrčková, PhD. je odborným asistentem na Katedře knižničnej a informačnej vedy Filozofické fakulty UK. V roce 2014 obhájila dizertační práci na téma „Diskuzní skupiny jako informační zdroj“. Její pedagogická a odborná činnost se v současnosti zaměřuje na optimalizaci webových stránek pro vyhledávací nástroje, organizaci informací v elektronickém prostředí, marketing knihoven, informační průzkum a nová média. Během studia absolvovala odbornou stáž v NATO v oblasti informačního a znalostního managementu. Více informací najdete na profesním profilu na síti LinkedIn.

V Bratislavě na katedře jsi absolvovala bakalářské, magisterské i doktorské studium. Věděla jsi od začátku, že sis vybrala tento obor správně, nebo byly i chvilky, kdy jsi pochybovala?
Když jsem tam přišla, tak jsem nevěděla, jestli jsem si vybrala správně. Ale postupně si ta katedra získala moje srdce a jsem ráda, že jsem tam.

Proč sis zvolila práci v akademické sféře, resp. proč se rozhodla v ní zůstat?
Tak… mně to vyšlo dokonce i v nějakých psychotestech, že budu učit. Toho jsem se ale v první chvíli opravdu lekla. 🙂 Určitě jsem to odmítla. Vyšla mi ale i soudkyně, to jsem odmítla ještě víc, takže asi možná už jen proto. 🙂

Jak bys popsala sebe jako pedagoga?
To asi nechám na ostatních. 🙂 Ale možná jako experimentátora a pozorovatele. Snažím se na sobě pracovat a zlepšovat se.

Ve své dizertační práci ses věnovala diskuzním skupinám. Jak ses od tohoto tématu dostala k persuazivitě?
Diskuzní skupiny už nesnáším, jelikož jsem se jim věnovala 4 či 3 roky. 🙂 A chtěla jsem vyzkoušet něco jiného. Persuazivita je přece jen trochu záživnější, nebo možná tajemnější, dalo by se říct. Celkově mě baví a zajímají psychologické aspekty. Vlastně i u těch diskuzních skupin jsem se z části zabývala psychologickými aspekty, např. motivací uživatelů, takže odtud jsem se tak trochu „odpíchla“.

Můžeš nám popsat, co to persuazivita vlastně je a kde se používá?
No, doporučuji se pak podívat na mou včerejší přednášku na SlideShare. 🙂 Ale v podstatě takovou základní definicí persuazivity je, že se jedná o určitou snahu o změnu chování nebo postoje, a to bez použití nějakého nátlaku nebo podvodu. Jinak by se jednalo už o manipulaci. No a persuazivní technologií může být např. webová stránka, aplikace, virtuální realita nebo hra. Jednoduše to může být jakákoliv technologie, která využívá tyto perzuazivní prvky.

Dají se persuazivní techniky nějakým způsobem lehce poznat? Že by si konkrétní uživatel mohl říct: Tohle už je persuazivita. Nebo je to hodně subjektivní?
Pokud to pozná, že se jedná o persuazivitu, tak si to možná umí říct. Ale je dost těžké určit tu hranici. Například i jednoduchý design je persuazivní, ale možná je to „jen“ jednoduchý design, který nebyl vytvořený za účelem přesvědčovat. Ale je přesvědčivý.

A Ty jako člověk, který se tomu věnuje — umíš si stanovit takovou hranici, kdy si řekneš, že ten produkt je úspěšný, takže dostatečně a přiměřené přesvědčující, a kdy už to hraničí s nátlakem?
Ano, už si toho všímám daleko víc než před tím. Jsem schopná to analyzovat a řekla bych, že pro ty techniky je stále těžší něčím mě přesvědčit. Ale ty techniky se neustále mění, takže možná vymyslí zase nějakou, která mě přesvědčí.

Myslíš si, že člověka, který o persuazivitě ví, je těžší přesvědčit? Jak to pociťuješ sama na sobě?
Myslím si, že ano. I na přednášce jsem vzpomínala to hnutí Hare Krišna, které mě přesvědčilo, abych si něco koupila. Takže teď už se jim to nepodaří. 🙂

Vím, že se kromě persuazivity věnuješ i dalším věcem, například optimalizaci webových sídel. Jaké jsou nejčastější chyby z hlediska správné optimalizace a čemu nebo komu by ta optimalizace měla napomáhat?
Já se stále divím tomu, že tou hlavní chybou často je, že ta stránka není vytvořená „v textu“, ale „v grafice“. Stále se to děje a přitom jsou ty techniky už dost známé. Hlavním cílem je, aby web byl čitelný pro vyhledávač. V současnosti už i samotné redakční systémy pomáhají on-page optimalizaci, protože obsahují položky, kde se on-page faktory dají vyplnit nebo to udělají automaticky.

Optimalizaci a vlastně i kvalitě webových sídel se nevěnuješ jen teoreticky, ale i prakticky. Podílíš se na různých webových projektech. Můžeš nám zmínit z Tvého pohledu ten nejzajímavější, na kterém ses podílela?
Asi se mi nejvíce líbil projekt velkykostol.sk. Začali jsme úplně od začátku, pracovali jsme s tím klientem, domlouvali jsme se na základě stanovených cílových skupin na tom, co by bylo dobré a co ne. Nedělali jsme jen optimalizaci, ale řešili jsme i použitelnost a ostatní aspekty. Podle mě to byla taková průniková práce, použili jsme všechno, co jsme věděli. A výsledkem je podle mě celkem úspěšné webové sídlo.

Jak ses dostala k práci v NATO?
Tu práci jsem našla přes takovou příručku Slovenské akademické informační agentury (SAIA), kde dávají dohromady různé příležitosti pro studenty, doktorandy a postdoktorandy. No a právě tady bylo uveřejněné, že NATO hledá někoho z oboru knihovnictví a informační vědy, takže jsem si podala přihlášku s motivačním dopisem, nebyl nutný ani pohovor. No a vzali mě. 🙂

A dala Ti ta práce něco? Nějakou zkušenost?
Dalo mi to hodně. Řekla bych, že mi to dalo asi tolik, kolik mi dala půlka studia na katedře. V podstatě mi to dodalo i určité sebevědomí, že něco dokážu. Kolegové, kteří byli špičkoví odborníci, mě přijali mezi sebe a opravdu jsem se tam cítila dobře. Otevřeli mi tam tak trochu mysl novým věcem. Potkala jsem tam hodně zajímavých lidí a dělala jsem zajímavou práci — informační management.

Nedávno si spolu s dalšími pořádala Knihovnický barcamp v Bratislavě. Jak ta myšlenka a nápad vůbec vznikly a hlavně proč?
Knihovnický barcamp vznikl v baru, resp. v krčmě. 🙂 Dohodli jsme se s takovou skupinkou mladých knihovníků, že vytvoříme nějakou akci „pro mladé“, protože konference jako takové jsou přece jen spíše pro profesionály a odborníky zaběhnuté v oblasti a my jsme chtěli udělat něco pro ty, kteří teprve začínají, abychom je do toho trošku dostali a namotivovali. No a doufám, že se nám to teda podařilo.

Takže myslíš, že naplnil vaše očekávání? Jaké byly ohlasy? Myslíš, že má smysl pořádat další ročník?
Já si myslím, že má smysl jít do dalšího ročníku. Ohlasy, co jsem slyšela, byly velmi dobré. Možná bude potřeba udělat pár nějakých zlepšení, ale to je minimum. A možná bych to chtěla rozšířit i na mezinárodní účast, takže vás na ten další ročník zvu!

Co bys vzkázala studentům, kteří uvažují o tom, že by náš obor chtěli studovat, nebo jsou teď v prvních ročnících?
No… ať jdou dál! 🙂 Je to opravdu zajímavý obor, vyvíjí se, mění se. Lidé, alespoň ti, které znám, se vyvíjí s ním. A myslím, že je to opravdu zajímavé — nenudíte se, stále je tu něco nového.

Máš nějakou knihu, která změnila Tvůj život — ať už v negativním, nebo v pozitivním slova smyslu?
Myslím si, že negativně mě nějaká kniha nezměnila. Pozitivně mě ale například ovlivnila Brida od Paula Coelha.

Kde v sobě pořád bereš tu energii?
Asi shora. 🙂 Těžko říct. Ale v podstatě — když člověk dává, tak i dostává, takže možná je to taková celková výměna energie. Setkávám se s dobrými lidmi, takže asi tam. A někdy i v lese…

A jsou v Opavě dobří lidé? Přijedeš zase?
Přijedu velmi ráda!

Použil na Tebe někdo persuazivní techniku, abys tady u nás přednášela?
Ano! 🙂 Použili metodu oblíbenosti… A ještě použili tuto persuazivní techniku na tento rozhovor — metoda reciprocity s kávou — ale jsou to velmi příjemné persuazivní techniky, žádná manipulace.

Není tam žádný nátlak, ano?
Ne, žádný nátlak. 🙂

Tak, a už úplně poslední otázka — co ráda děláš ve svém volném čase?
Ráda čtu, asi jako každý v našem oboru. Ráda se věnuji i věcem řekněme mezi nebem a zemí, ráda sleduji „záhady“. A píšu básně.

Chystáš nějaké vydat? Nebo jen do šuplíku?
Zatím do šuplíku. A kdybych chystala nějaké vydání, tak asi anonymně.

Děkujeme za rozhovor!

, , ,