Absolventka a módní peklo


Zdravím tě, čtenáři!

Před absolvováním pohovoru si snad každý klade otázku, co si má vzít na sebe. Tuto problematiku se snažím brát velmi vážně. Kritické oko personalisty začne člověka hodnotit, sotva vejde do dveří.

Na internetu je k nalezení plno článků, které radí, co si na sebe vzít a tak bych i očekávala, že si třeba lidé o tom něco načetli, než se vydají na pohovor. Samozřejmě je dresscode odlišný na základně pozice, o kterou se ucházíme. Jinak se člověk obleče do konzervativního prostředí bank, a jinak do firmy, která se zabývá marketingem nebo grafikou. V prvním případě je na místě barevně střídmé a elegantní oblečení, v případě druhém si můžeme dovolit nějaký originální doplněk a i s barvami oblečení se můžeme rozšoupnout (samozřejmě to tak neplatí všude a záleží na uvážení).

Já jsem řešila tuto otázku už několikrát, avšak v paměti mi utkvěla jediná zkušenost, kdy jsem se setkala se svými konkurenty a mohla jsem si prohlédnout, jak se s tím poprali i oni. Všichni jsme se tehdy ucházeli o pozici referenta.

Když jsem dorazila na místo a čekala na chodbě, sedělo tam pár dalších lidí. Mylně jsem se domnívala, že se nejedná o uchazeče o danou práci. Tato skutečnost byla vyvrácena až po chvíli a v ten moment jsem měla pocit, že jsem to s tím oblečením značně přestřelila. Jedna uchazečka neřešila oblečení nejspíš vůbec. Na pohovor jí postačily rifle nasoukané do kotníkových bot, tričko s nápisy a kabelka s hroty. Druhá už na tom byla o poznání lépe. Vzala si alespoň černé  rifle, baleríny a přes tričko si dala černé sako. Mezi nimi jsem stála já, v pouzdrových šatech, v černém saku a černých lodičkách. Prvotní myšlenky, že jsem to přehnala, jsem rychle hodila za hlavu, ale i tak jsem se cítila nepatřičně. Muž tam nebyl žádný, což byla škoda, ale očekávala bych u něj v rámci zájmu o danou pozici minimálně oblekové kalhoty a košili. Nakonec u výběrového řízení podle mého názoru neseděl nikdo, kdo by se opravdu díval, jak člověk vypadá a co má na sobě, protože sama komise měla na sobě běžné oblečení. Ale jak ty holky mohly vědět, na co všechno se budou dívat a jestli na ně nečeká komise, která je uvítá v oblecích s kravatou.

Z praxe personalisty se s tebou mohu podělit o jednu zkušenost. Jaké je asi překvapení pro personalistku, když po načtení životopisu se uchazeč jeví jako superkandidát na pozici vedoucího marketingu se zkušenostmi ve firmách se zahraničním zastoupením, a při příchodu na návštěvní místnost zde sedí člověk ve flanelové kostkované košili a ručně pleteném svetru s jelenem.

A nebo ještě jedna perlička. Požadované foto na životopisu je stylizované do tanečníka flamenga, což obnáší červenou košili s volány, která je rozepnutá až k pupku. Třeba očekával v zaměstnání koridu.

Takže pánové, pokud si nejste jisti, v čem vyrazit k pohovoru a nemáte zase pocit, že bude vyžadováno sako, zapomeňte na rifle a raději si vezměte oblekové kalhoty a košili. Rifle jsou v pořádku leda v situaci, kdy se ucházíte o dělnickou profesi a i tak je potřeba si uhlídat čistý a upravený zevnějšek.

A co se týká dam, které si nejsou jisté, co na sebe. Snad každá najde v šatníku minimálně nějakou NEriflovou sukni nebo NEletní šaty, které snadno doplní nějakým vkusným sakem. Nemělo by se také zapomínat na manikúru. Oprýskaný lak radši odlakujte, pokud se vám bez laku nechce jít, volte raději nějakou jemnou, nevýraznou barvu. Pokud jste majitelkou gelových nehtů, vyvarujte se přehnaných přízdob. Důležité je také líčení. Není nutné to přehánět, nemusíte vypadat jako Martinka z Turca. I velmi střídmé líčení o člověku vypovídá, že o sebe dbá.

Na pohovoru v knihovně jsem sice zatím nebyla, ale jedno vím jistě. Raději si vezmu svoje “nedělní šaty”.

Absolventka

 

 

, , , ,